Databázi OSOBNOSTI REGIONŮ provozuje a vyvíjí Městská knihovna Česká Třebová
Svitavský rodák Valentin Oswald Ottendorfer neměl v životě na růžích ustláno. Pocházel ze soukenické rodiny - soukenictví bylo tehdy na vrcholu své slávy - a byl tedy materiálně zajištěn. Sourozenců měl nespočet, jedenáct, i když se dospělého věku dožilo pouze šest. Oswald musel být bystrým dítětem, byl předurčen ke studiu. Nejdříve na piaristickém gymnáziu v Litomyšli , pak na vídeňské a pražské univerzitě.
Obory filozofie a a právo utvářely jeho světový názor a formovala jej nově se rodící občanská společnost. Přičichl k demokracii a všeobecným hodnotám svobody a tyto principy do konce svého života neopustil. v roce 1848 bojoval pod praporem studentských legií na pražských barikádách a revoluci prožíval na ulicích mnoha německých měst ve Vídni. V tomto období si korespondoval s ruským revolucionářem Bakuninem. Rakouská policie takové " demokratické živly" nemilosrdně stíhala a zatykač, který byl na zločince vystaven, přiměl Ottendorfera k emigraci do USA.
Bez rozloučení s rodinou, bez vzdělání a znalosti anglického jazyka se mladý muž ocitl v newyorském přístavu. Začal pracovat jako nádeník, pomocný dělník a po nocích se učil novému jazyku a do sebe nasával atmosféru amerického prostředí. S pomoci přátel se stal zanedlouho sazečem vlivného německého deníku New Yorker Staats-Zeitung, který patřil německým emigrantům, rodině Uhlových. Ottendorfer postoupil do redakce, glosoval politický život v Americe a zdálo se, že se v novém domově uchytil. Navíc mu přálo i štěstí.
Koncem padesátých let se do něj zamilovala vdova po majiteli listu Anna Uhlová. Sice byla o několik let starší, ale plná energie, zkušeností a jistého půvabu. Ottendorfer přijal do své péče i šest potomků z Annina manželství.V té době Oswald vážně onemocněl, často se léčil v evropských lázních,ale do rodných Svitav se podívat nesměl. Teprve amnestie otevřela hranice a rakousko-uherské vyrovnání přineslo i nové impulzy.
Koncem sedmdesátých let se manželé Ottendorferovi stali váženými americkými občany. On jako člen demokratické strany se bezmála stal starostou New Yorku (kandidaturu odmítl) a ona stála u zrodu mnoha dobročinných ústavů - sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Razili heslo, které je platné i dnes: kdo má zdravé ruce a může pracovat, pracovat musí! Ostatním je zapotřebí pomoci. Věděl o čem mluví.
Svitavy se od 50. let 19. století potýkaly s problémy zdravotnictví, osvěty a školství. Chyběly nemocnice, chudí se díky ekonomickým krizím ocitali v mezních situacích. Proto město s radostí přijalo Ottendorferovu nabídku finančně se podílet na vzniku nové nemocnice a sirotčince a chudobince. V roce 1886 byly obě instituce za velké slávy a Ottenderferovy přítomnosti otevřeny. Na Ottendorferově ulici stál sirotčinec a chudobinec a na počest mecenáše byla před budovou postavena bronzová busta. To Svitavští ještě netušili, že v roce 1892 vznikne ústav, který se stal vzorovou institucí pro moravská města.
Necelé dva roky stačily k tomu, aby na místě Ottendorferova rodného domu vznikla knihovna a čítárna s přednáškovým sálem. Mecenáš celou stavbu financoval a podílel se na nákupu knihovního fondu. V teplých srpnových dnech 1892 přijel Oswald v doprovodu své nevlastní dcery do Svitav. Podruhé a naposled! Dědictví, které městu zanechal je dodnes živé. Knihovna měla v depozitech ukryto na 23 tisíce svazků a stala se tak největší německou knihovnou na Moravě. Jaké musely být přednášky a koncerty, které se zde odehrávaly. A když v roce 1929 do města přijel prezident Masaryk, zavedli jej představitelé města právě sem.
Ottendorfer zemřel ve svém bytě v New Yorku v prosinci roku 1900. V New Yorku je také pohřben na Greenwoodském hřbitově. V Americe po něm zůstalo množství fungujících ústavů a veřejných škol. Měl rád i Svitavy, pamatoval na svou matku - ostatně socha Mateřské lásky ve Svitavách je toho důkazem. Dnes je jméno Ottendorfer ve Svitavách také často skloňováno.
Městská knihovna Česká Třebová
Smetanova 173, Česká Třebová, 560 02
dummy 732 756 827
dummy info@osobnostiregionu.cz