Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
 <br />Karel I.


Karel I.

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Josef <br />Kubový

Josef
Kubový

Narodil se 16. 3. 1897 v obci Březenice (část Chocně). Vyučil se u ševce Kelnera v Ústí nad Orlicí, poté zde pracoval jako obuvnický dělník. První světovou válku prožil u rakousko-uherského letectva v řadách pozemního personálu. Po návratu nastoupil místo továrního zřízence v Sobotkově textilní továrně v Kerharticích, kde pracoval až do svého zatčení. V roce 1926 vstoupil mezi ústecké dobrovolné hasiče. V průběhu 2. světové války se zapojil do řad ilegálních hasičských odbojářů a působil jako spojka mezi Ústím nad Orlicí a Litomyšlí. Dne 15. 12. 1944 byl gestapem zatčen a vězněn v Pardubicích, následně v Terezíně. Osvobozen a dne 8. 5. 1945 odjel s hořickými hasiči do Hořic. V návratu do Ústí nad Orlicí mu zabránila nemoc. Dne 2. 6. 1945 podlehl skvrnitému tyfu. Je pochován  na ústeckém hřbitově. Dne 17. 11. 1945 prezidentem republiky udělen Československý válečný kříž 1939 "In memoriam". Na budově ústecké požární zbrojnice od 3. 8. 1947 umístěna pamětní deska.

Jaroslav <br />Hosnedl

Jaroslav
Hosnedl

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga (aprobace čeština, filozofie) a profesora SPŠŽ (střední průmyslová škola železniční).

Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a kronikářem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.

Kromě divadla, kterému věnoval ze svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem, malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí.

Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958.

V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole a na SPŽC na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n. p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ladislav <br />Plíva

Ladislav
Plíva

7.6. 1952 -  17.9. 2011

Ústecký rodák Ladislav "Larry" Plíva byl jako výtvarník a muzikant od konce 60. let minulého století spjat s hnutím českého undergroundu. Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). Plíva byl iniciátorem mnoha poetických happeningů. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1982 i s rodinou do USA. Žil a tvořil v Hawthornu (New Jersey). Věnoval se převážně abstraktní malbě, elektronické hudbě a konceptuálním instalacím. Do rodného Ústí se vracel po „sametové revoluci“ poměrně pravidelně, i když ne příliš často. V roce 2008 ho ke společné výstavě pozval Jan Steklík, přední představitel českého výtvarného undergroundu a nepřehlédnutelná osobnost české výtvarné scény. Samostatné expozice dvou ústeckých přátel byly otevřeny v červnu zmíněného roku v místní Galerii pod radnicí. Pro Ladislava „Larryho“ Plívu byla výstava, na jejíž přípravě se nemalým dílem podílel i Orlický deník, úspěšným „comebackem“. V rodném městě svou tvorbu po „revoluci“ představil vůbec poprvé. Výstava se setkala s mimořádným ohlasem a dala se bez přehánění označit za jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí roku 2008 v Ústí nad Orlicí.

Jan <br />Steklík

Jan
Steklík

5.6. 1938 -  11. 11. 2017

Narodil se 5. 6. 1938 v Ústí nad Orlicí. Jeden z protagonistů českého land-artu a prvních českých tvůrců akcí v přírodním prostředí. Vytvořil specifické pojetí konceptuálního umění v podobě kreseb - her (paradoxy, možnost zapojení diváka). Často se účastnil výstav i ve Východočeském kraji. Samostatně: r. 1960 v Pardubicích - Kabaret (s J. Tomanem), r. 1961 v Pardubicích v Galerii mladých (s K. Neprašem). Kolektivní výstavy: v Městské Galerii v Poličce (1963, 1965), r. 1964 v Pardubicích a na Rychnově 64, r. 1967 v Haškově Lipnici, r. 1968 v Domě umělců v Hradci Králové. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, Tovaryšstva malířského a Unie výtvarných umělců. Věnuje se také knižní a časopisecké ilustraci. Jeho dílo je zastoupeno v pražské Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, Grafickém kabinetu v Drážďanech, Muzeu humoru v italském Tolentinu aj.

13. 10. 2016 bylo Janu Steklíkovi uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí.

Jan Steklík zemřel 11. listopadu 2017. Do posledních chvil pilně pracoval. 

Jan  Křtitel<br />Kunstovný

Jan Křtitel
Kunstovný

22.6. 1854 - 9.3. 1942

Narodil se 22. 6. 1854 v Třeboni. Vystudoval reálku, po absolvování jednoročního učitelského kursu v Soběslavi učil na Táborsku. V r. 1877 složil zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1878, nejprve jako učitel (1878-1919), poté ředitel chlapecké školy. Vedle pedagogické činnosti se věnoval především ochotnickému divadlu a kreslířství. Od r. 1890 člen "Volného sdružení ochotníků", po přeměně na spolek Vicena jeho první režisér (1896). V témže roce jej umění třináctiletého J. Kociana inspirovalo ke hře pro mládež "Čarovné housle", Kocian vystoupil v hlavní roli. V r. 1916 hrána jeho báchorka se zpěvy a tanci "Krakonošova sázka". Od r. 1925 obýval dům "Villa Mateřídouška" v ulici Jiráskova. Usiloval také o stavbu vlastní divadelní budovy - divadlo slavnostně otevřeno v září 1936. V řadě obrázků a kreseb zachycuje vzhled města a jeho proměny od konce 19. do téměř poloviny 20. století. Zpíval v proslulém ústeckém oktetu, sólově hrál na flétnu v učitelském souboru. Zemřel 9. 3. 1942 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově. Obě hry a řada kreseb ve sbírkách Městského muzea. Výstava kreseb uspořádána naposled 1994, vydán katalog a barevné reprodukce čtyř kreseb.