Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Petrák

Josef
Petrák

Do našeho města přišel s rodiči po vzniku samostatného Slovenského státu. A začátky nebyly jednoduché. Bydleli v několika podnájmech, až zakotvili v Červeňáku. Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební školy. Vybral si hru na housle. Jeho učiteli byli postupně J. Holoubek, Jar. Vaníček, M. Petráš a Ed. Vaníček. Následovalo studium na brněnské konzervatoři ve třídě prof. J. Jedličky u něhož v roce 1959 absolvoval.

V témže roce nastoupil na krátkou dobu jako učitel hry na housle na Hudební školu v České Třebové, kam se po ukončení základní vojenské služby natrvalo vrátil. Vyučoval zde nejen hře na housle, ale i na violu, kontrabas a zobcovou flétnu. Vychoval stovky žáků. Z těch nejlepších je třeba jmenovat houslisty J. Jelínka, B. Hyksu a J. Němečka, dnes vedoucího Bennewitzova kvarteta. Krátce po nástupu na školu se J. Petrák stal členem smyčcového kvarteta hudební školy a Orchestrálního sdružení Smetana. Patřil i k zakládajícím členům Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Dlouhá léta zastával funkci varhaníka a zpěváka v kostele sv. Jakuba. Hudebně působil při svatebních obřadech a u vítání nových občánků v obřadní síni na radnici. Jako violista a zpěvák do dnešních dnů vypomáhá v českotřebovském krematoriu.

Miluje nejen hudbu, ale i výtvarné umění. Díky tomuto koníčku a známostem s výtvarníky se J. Petrákovi podařilo zajistit celou řadu oprav významných sochařských památek v našem městě i v jeho okolí. Za svou celoživotní práci hudebního pedagoga a také k sedmdesátým narozeninám obdržel Josef Petrák cenu města Kohout 2003. Byl mu uspořádán i slavnostní koncert v kostele sv. Jakuba. Dnes žije s manželkou u dcery v Lanškrouně.

Jiří <br />Jasanský

Jiří
Jasanský

V šedesátých letech patřil k nejlepším závodníkům motoristického sportu u nás i ve světě. Přesto v našem městě, odkud pochází, je téměř neznámý. Hrál hokej za žáky a dorost v Sokole Lhotka. V deseti letech se naučil jezdit na motorovém kole. Že se v pozdějších letech z něho stal známý motocyklový závodník, způsobil jeden z našich nejstarších motokrosů, který se jezdil v České Třebové. Nesl příznačný název Po lyžařských stezkách a Jirka byl jeho pravidelným divákem. S partou kluků na kolech napodobovali jízdu svých vzorů – Čížka, Kmocha, Klimta, Součka, Róna … Klukovské nadšení u kamarádů opadlo, Jirkovi zůstalo. Měl jít studovat, ale prosadil si své – šel se učit do Přelouče automechanikem. Zde ve vojenských opravnách začala jeho dráha motocyklového závodníka.

Základní vojenskou službu již nastoupil jako držitel 1. výkonnostní třídy. V Dukle Praha jezdil s třistapadesátkou ESO motokrosy a s Jawou 350 terénní soutěže. Po celé dva roky se nemohl rozhodnout, které disciplíně dát přednost. Při Zlaté přilbě v Pardubicích, která se jezdila na travnaté dráze a startovaly také motokrosové stroje, obsadil Jiří Jasanský se svým ESEM 350 druhé místo za O. Klaudingerem. Zásluhu na tom měl náčelník, manažer, trenér a psycholog v jedné osobě František Mošna.

Když vojnu ukončil, využil možnosti nastoupit do motoristického oddílu Rudé hvězdy Praha. Kromě sportovního vyžití zde získal i zaměstnání. Brzy se stal také továrním jezdcem Jawy. Protože se mu začalo více dařit v terénních soutěžích než v motokrosu, zaměřil se na ně. Absolvoval mnoho závodů u nás i v zahraničí. Šestidenní začal jezdit v roce 1963. Tehdy se soutěžilo ve Špindlerově Mlýně, a hned se dostal do týmu, který bojoval o Stříbrnou vázu s Roučkou, Hasákem a Hamršmídem. V roce 1974, po triumfálním úspěchu našich barev při Šestidenní v italském Camerinu, pověsil přilbu na hřebík a začal se věnovat trenérské práci. Pokud jde o soutěže v Šestidenní, stihl dvanáct startů, jednou byl členem Trophy – teamu, jedenáctkrát bojoval o Stříbrnou vázu. Dvě soutěže nedokončil, ze všech ostatních ho hřejí zlaté medaile.

Marta <br />Demelová

Marta
Demelová

Malířka, pedagožka, režisérka a ochotnická herečka. Studovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Absolvovala tříletý kurz amatérské scénografie v Hradci Králové. Učila na textilní škole v Ústí nad Orlicí a od roku 1990 trvale zakotvila na Gymnáziu v České Třebové.


Ochotnickému divadlu se začala věnovat na střední škole, pod vedením profesora matematiky Miroslava Chudého. Účinkovala v pohádce Ondřej a drak, Filozofické historii, Jitřní paní, Bílé nemoci, Babičce a v jubilejní inscenaci divadelního spolku Hýbl i v Radúzovi a Mahuleně. Navrhla a zrealizovala přes čtyřicet jevištních výprav. Ve spolku se podílela na tvorbě kulis, během působení na textilní škole navrhovala i divadelní kostýmy.


Na českotřebovském gymnáziu začala působit ve školním divadle. Se studenty uvedli Werichovu Princeznu Koloběžku, Čapkovu Loupežnickou pohádku, Molierovu hru Jeho urozenost pan měšťák a k devadesátému výročí školy Lucernu.


Ve volném čase paní Demelová maluje. Zprvu se věnovala květinám, zátiším, perokresbám, městským motivům. Později zkoušela i grafiku, tedy linoryty, suchou jehlu a monotyp. Nejvíce ji oslovila technika suché křídy. V roce 2001 vystavovala tři obrazy "Marnost I", "Marnost II"a "Marnivost". Uskutečnila i výstavu obrazů a tapiserií.


Roku 2006 získala cenu města Česká Třebová Cenu Kohout. V roce 2008 jí byl udělen Zlatý odznak J.K.Tyla. V roce 2013 vystavovala své obrazy u příležitosti svých 70 narozenin v Městské knihovně Česká Třebová. (přehled ostatních výstav najdete v odkaze Maxmilián)

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vilém <br />Kyral

Vilém
Kyral

16.8. 1909 -  26.9. 1961

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády. Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924-1928) a na pražské konzervatoři (1928-1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.

Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, Taneční suita, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice.

Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.

Antonín  <br />Pechar

Antonín
Pechar

21.8. 1874 - 4.2. 1928

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1895 a setrval v ní do 29. října 1918, kdy začal konat činnou službu v československé armádě jako šikovatel. 27. prosince 1918 došlo k jeho přeložení k leteckému sboru v Praze posádka Olomouc, kde sloužil až do 1. srpna 1920, kdy byl přemístěn k čs. leteckému pluku 3 gen. M. R. Štefánika v Nitře. Po celou dobu se pohyboval v hospodářských službách, zejména jako účetní a těžce se vyrovnával se svými zdravotními problémy. Z toho důvodu mu také byla 1. srpna 1925 jako nadporučíku poskytnuta roční dovolená a 1. srpna 1926 došlo k jeho přeložení do výslužby. Usadil se v Ústí nad Orlicí, kde jako vojenský penzista 4. února 1928 zemřel.

František <br />Kettner

František
Kettner

27.8. 1918 -  19.5. 2003

Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28. června 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové.


Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží, mezi kterými byl i Josef Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.


František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na českotřebovském hřbitově.