Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Ilman

Josef
Ilman

Josef Ilman pocházel z rodu Ilmanů ze vsi Račiněves, kde rod hospodařil na zemědělské usedlosti. Vystudoval vyšší zemědělské školy v Táboře a Roudnici. Pracoval jako správce v hospodářském družstvu v Roudnici, později - do roku 1938 v Ahníkově u Chomutova. Po roce 1948 pracoval po celé republice v Geoplánu. Pro svého syna, který chtěl emigrovat, opatřil 100 švýcarských franků a 20 dolarů. 18. října 1951 byl proto zatčen a 28. února 1952 byl Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k 12 letům odnětí svobody, k pokutě 50 000 Kčs, k propadnutí veškerého majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Důchod mu byl vypočítán na 180 Kčs, takže v 69 letech nastoupil jako topič v Praze v pojišťovně.

Josef Ilman byl rehabilitován Městským soudem v Praze 23. dubna 1991.

Karel <br />Štancl

Karel
Štancl

Narodil se 26. 9. 1919 v Ústí nad Orlicí. Maturoval v r. 1938 na českotřebovském reálném gymnáziu. V době studií na Karlově univerzitě v Praze se přímo účastnil událostí 17. listopadu 1939 a spolu s dalšími studenty byl tři roky internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. Do konce války byl totálně nasazen. Po osvobození dokončil vysokoškolské studium a stal se profesorem češtiny a francouzštiny (Gymnázium v Ústí nad Orlicí, později Střední průmyslová škola pro studující při zaměstnání v Pardubicích). Miloval hudbu - byl houslistou v Orchestrálním sdružení a hrával v tanečním orchestru J. Bílka, Fr. Uhlíře a V. Kopeckého. V koncentračním táboře spoluzaložil legendární studentskou vokální skupinu Sing-Sing-Boys. Stal se jejím dirigentem, aranžérem, textařem a komponistou. Své zážitky z této doby vypsal v knize "Zpívali jsme o život, aneb Jak jsem potkal osud" (1994). Člen Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Po listopadu 1989 převzal funkci kronikáře, kterou vykonával až do r. 1998. Zabýval se i restaurováním některých obrazů z depozitáře ústeckého muzea. Do podvědomí veřejnosti se zapsal svou prací na restaurování obrazů z kapliček "Křížové cesty". Zemřel 31. 1. 2006 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově.

Antonín <br />Fajfr

Antonín
Fajfr

Antonín Fajfr se narodil v roce 1909. Pocházel ze Záměle u Potštejna. Od roku 1936 byl zaměstnancem pošty v Jablonném nad Orlicí. Rozšiřoval ilegální tiskoviny zasílané z Prahy. V září 1941 byl zatčen gestapem a vězněn v Hradci Králové, Praze, Terezíně a koncentračním táboře Mauthausen, kde byl 2. 2. 1942 umučen. Jméno uvedeno na Pomníku obětem válek u bývalé školy v Jablonném nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Prejsler

František
Prejsler

27. 10. 1925 - 5.7. 1994

Narodil se na Parníku. Měl ještě dva sourozence. Starší sestru Marii a mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal). Po absolvování strojnické průmyslovky nastoupil do parnické textilky, kde působil až do důchodu.

Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek. V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v reprezentaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962, po tomto úspěchu bylo Františku Prejslerovi uděleno veřejné uznání Za zásluhy o rozvoj čs. tělesné výchovy I. stupně.

Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v 18 letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. S českotřebovským dorostem, u kterého pracoval 17 let, získal v roce 1968 titul Mistra  republiky. Působil i jako rozhodčí I. třídy a dlouholetý dopisovatel odborného časopisu Kuželky (vydavatel : Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport). Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.

František <br />Barcal

František
Barcal

1. 10. 1848 -  26. 10. 1917

Narodil se 1. 10. 1848 v Nových Hradech. Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a poté medicínu na pražské univerzitě. Promoval 27. 2. 1875. Poté přišel do Ústí nad Orlicí a začal pracovat nejprve jako městský lékař, později byl jmenován i lékařem železničním. V průběhu 1. světové války se stal jednatelem nově vzniklé odbočky Červeného kříže. Spolek zřídil a provozoval filiálku c. k. záložní nemocnice Vysokomýtské, která byla umístěna v domě katolických spolků v Ústí nad Orlicí (dnešní Malá scéna) a dr. Barcal se stal společně s dr. F. Vicenou ošetřujícím lékařem. Po smrti syna Klementa se s manželkou Annou rozhodli celý svůj majetek věnovat. Městu Ústí nad Orlicí darovali dům čp. 1 k umístění městského muzea, čítárny a knihovny, který měl být na synovu paměť pojmenován "Klementinum". Založili fond okresní kolonie sirotčí v Ústí nad Orlicí, při Gymnáziu ve Vysokém Mýtě zřídili stipendia a značný obnos peněz věnovali na vybudování okresní veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 10. 1917 v Havlíčkově Brodě a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

Radko <br />Jasanský

Radko
Jasanský

19. 10. 1929 - 6.3. 1994

Narodil se v rodině majitele truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium. Chtěl se stát novinářem, ale na vysokou školu se nedostal. Tak se vyučil truhlářem a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své odborné zkušenosti z truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. V posledních letech života pomáhal ještě rodině se znovuvybudováním vrácené rodinné firmy na Parníku.

K jeho zálibám už od dětství patřil sport. Výborně hrál lední hokej a tenis, později se stal rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Uplatnil také dopisovatelství, jako svého koníčka. Sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní rubriky Českotřebovského zpravodaje, regionálního tisku i vývěsní skříňky tenisového oddílu.

Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti si nenechával pro sebe. Předával je dál mládeži jako pedagog na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Jako odborník neustal s touto činností ani v době, kdy odešel do důchodu. Po tzv. sametové revoluci ( 1989 ) byl rodině Jasanských vrácen v restituci rodinný majetek . Radko Jasanský spolu se svým synem a synovci pracoval na znovuvybudování rodinné firmy na Parníku. V roce 1994 však jeho srdce nevydrželo. Zemřel předčasně ve věku 64 let.

Ještě tentýž rok uspořádali na jeho počest tenisoví kamarádi turnaj veteránů – první ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl im memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.