Miroslava Zychová

Malířka, grafička a keramička. Narodila se v Poličce. Studovala v letech 1960 až 1964 Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, dále pak pokračovala ve studiu v letech 1965 až 1971 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Karla Součka.
  Miroslava Zychová je ovlivněna českým surrealismem tvoří grafické listy zaplněné lidmi, zvířaty i obyčejnými věcmi, věnuje se také grafice. V malbách zobrazuje různé předměty (dveře, kamna, hračky atd.)
  Dílo Miroslavy Zychové je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Východočeské galerie Pardubice, Horácké galerii v Novém Městě na Moravě aj.
 Když studovala na střední odborné škole výtvarné v Praze u prof. K.Součka a prof. L.Čepeláka, absolvovala v letech 1965-71 Akademii výtvarných umělců v Praze. Zabývá se převážně volnou malbou, grafikou a keramikou. Pracuje a žije střídavě v Hlinsku, odkud pochází, a v Praze.
  Oba její rodiče působili jako učitelé kreslení a matematiky a otec, Miroslav Zych, byl známým malířem.
  Roku 1965 byla Miroslava Zychová přijata na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru prof. Karla Součka. Souběžně navštěvovala grafickou speciálku Ladislava Čepeláka a v 70. letech se začala aktivně zabývat keramikou. V roce 1971 dokončila studium a uspořádala svoji první autorskou výstavu.
  V 80. letech žila v Praze, ale často se vracela do Hlinska, kde zdědila dům po své matce. Aktivně se snažila o záchranu čtvrti Betlém, ve které v Hlinsku bydlela, a roku 1977 se zde seznámila s malířem Bohumírem Komínkem, jemuž po čase porodila syna Olega. V té době se Bohumír Komínek už nezvládl věnovat své tvorbě. Posléze zcela oslepl a v roce 1999 zemřel.
 Kromě vlastní tvorby se Miroslava Zychová od roku 1988 věnuje restaurování a mimo jiné se stará o tvorbu svého zesnulého partnera a pořádá výstavy jeho děl. 
  Obrazy Miroslavy Zychové jsou známé pro precizně zvládnutou techniku malby. Je autorkou snových, někdy i absurdních zátiší, která mají rysy autobiografických záznamů.
  Miroslava Zychová se ještě před nástupem na SŠ věnovala kresbě pastelem. Během středoškolských studií se naučila různé grafické techniky. V malbě si taktéž vyzkoušela různé umělecké styly. V té době se zabývala převážně portréty a zátiším. V tom obvykle spojuje realistickou malbu a fantazijními prvky. Kresbu tuší doplňuje akvarelem a pastelem.
  Ve druhé polovině 60. let malovala manýristická zátiší, která byla částečně ovlivněná poetikou surrealismu, jako například Petrarca, Laura a jiné věci z roku1966 nebo Obývaný svět z roku1967. Vytvořila také sérii obrazů Anabela, ve kterých prolíná iluze a realitu. Série působí jako intimní zpověď o interním světě autorky. Kombinuje v nich kresbu barevnými tužkami, malbu temperou s asambláží.
  V 70. letech se hojně věnovala portrétům svých přátel. Opouštěla iluzivní malbu a svoje kompozice, tvořila jako malované koláže. Obrazy se stylizovanými figurami, doplňovala drobnokresbou znázorňující další roviny dějů, což se týká například díla Sjednoceni v universu.
  Novým tématem Miroslavy Zychové se staly opuštěné interiéry viz Podlaha, 1978, Osud věcí, 1978 a další.
  V 90.letech v její malířské tvorbě převládalo téma plastových materiálů, což úzce souviselo s dětským světem jejího malého syna. Malovala obludné plastové nafukovací hračky. Mezi její známá díla této doby patří například Terárium z roku 1998.
  Na konci 90.let se věnovala intimním tématům Komínkových obrazů. Polystyrén se stal pro autorku důležitým pomocným materiálem, ze kterého vytvářela vystupující 3D obrazy.
  Dílo Vozíček jako archa, jež vzniklo v roce 2011, jsou jakési varianty alegorických vozíčků vezoucí předměty, které symbolizují stopy času a různé osobní paměti. Kompozice Stěhovací vůz (2013) ukazuje na vozíčku naložené fragmenty krajin, které vznikly jako podklad pro další obrazy. Tento modulový způsob práce a stylizace krajiny připomíná ojedinělé výtvarné práce Alberto Savinia. Obraz Landart z roku 2014 představuje dospělou verzi "pokojíčků" zanechávaných na okraji lesa.
  Mimo malbu se Miroslava Zychová zabývala také volnou a užitou grafikou, především leptem. Vytvořila například ilustrace ke knihám svých oblíbených autorů: R.M. Rilke, K. Holan, K.J. Erben aj.
  V její volné tvorbě se odrážejí osobní témata (Zámlka, Zátiší s krajícem). Některé její grafiky souvisejí s jejími olejomalbami (Zabydlený prostor). Po té, co poznala svého životního partnera Bohumíra Komínka se věnovala především menším formátům užité grafiky.
  Prvními prostorovými díly Miroslavy Zychové byly malířsky reliéfy ze sádry (Fotoaparát, 1967-68). Po ukončení studia na Akademii výtvarných umění v Praze se práci s keramikou věnovala častěji, protože nabízela jakousi tvůrčí svobodu. S keramickou hlínou zacházela trochu jako s látkou. Vykrajovala tenké pláty, z kterých posléze stavěla nádoby a zdobila je například motivem řemínku. V Jiřicích u Znojma, v dílně F. Maxery si mohla vyzkoušet tzv. šamotovou hlínu, která po pokrytí jemnou kobaltovou glazurou působila jako džínovina. Vytvářela z ní předměty běžné denní potřeby jako třeba šálky, hrnce a bandasky (Bandaska, 1977). Jedním z posledních "keramických" děl je Pamětní deska Bohumíru Komínkovi (2012), která připomíná jeho zásluhu na zachování Hlinecké místní čtvrti roubených domků zvané Betlém, ze které pocházela.
  Co se týká fotografie, již v době jejích školních let se snažila o věrné zachycení přírodnin. Některé její malby byly blízké fotorealismu. Nejspíše proto se autorka začala věnovat v roce 2005 právě fotografii. Ve volných cyklech zachycuje především nepřímé obrazy skutečnosti jako odrazy ve skle (Reflexy - Pardubice, 2006).