Magdalena Dobromila Rettigová (Jméno získané sňatkem)

Narodila se v rodině vrchnostenského správce hraběte Kounice, Františka Artmana a Josefy, rozené Kubíkové. Vychovávána byla v německojazyčném prostředí, až díky svému manželovi J. A. S. Rettigovi začala výtečně ovládat češtinu, dostalo se jí vzdělání a stala se z ní vlastenecky orientovaná buditelka. Manželé později přijali obrozenecká jména Dobromila a Sudiprav. Manžel jako právník zastával funkci radního v několika městech, proto se často stěhovali (žili v Táboře, Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a nakonec 11 let v Litomyšli). V Ústí nad Orlicí se roku 1825 zasloužila o vznik první české knihovny. Své první literární pokusy napsala v němčině, jako spisovatelka byla velmi plodná a bývá považována za zakladatelku české červené knihovny. Známá "Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské" vznikla za pobytu v Rychnově nad Kněžnou. Aktivně přispívala do Časopisu Národního muzea, Květů, České včely, Poutníka slovanského a Dobroslava. Knižně vyšly např. povídky Arnošt a Bělinka, Jaroslav a Terynka, Mařenčin košíček. Byla i autorkou divadelních her (Koš, Masopustní žert, Bílá růže, Vdovec a vdova). Její tvorba však nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Velký význam mělo její šíření národního vědomí a osvěta v ženském měšťanském prostředí.