Databázi OSOBNOSTI REGIONŮ provozuje a vyvíjí Městská knihovna Česká Třebová
Prof. Pavel Kovář je absolventem posledního ročníku SVVŠ před obnovením gymnázia (maturita v r. 1970). Na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudoval v rámci biologie obor geobotaniku (ekologickou botaniku) 1970-1975. Po 15 letech práce ve dvou ústavech Akademie věd (Ústav krajinné ekologie, Botanický ústav) byl po listopadu 1989 povolán zpět na Alma Mater, aby pomohl modernizovat svou mateřskou katedru botaniky, jejímž vedoucím se v r. 2001 stal Po dvě funkční období byl zvolen děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (2003-2009). Oblasti jeho zájmu spojuje ekologie, zejména krajinná a ekologie obnovy (v angličtině označovaná půvabným termínem ekologie restaurační). Studoval vztahy mezi rostlinami, hmyzem a prostředím na deponiích toxických substrátů, po záplavách v roce 1997 se jeho pozornost zčásti přesunula do postižené oblasti v povodí Tiché Orlice, kde jeho studenti vypracovali řadu diplomových prací v problematice znovuosídlování ploch vegetací a jejích změn. V r. 2000 s kolegy založil Českou společnost krajinné ekologie, která je národní odnoží IALE - Mezinárodní asociace pro ekologii krajiny, a stal se jejím prvním předsedou (2000-2004). V rámci aktivit společnosti vznikl vědecký časopis Journal of Landscape Ecology s mezinárodní redakční radou, jehož je šéfredaktorem.
Z jeho zahraničních projektů možno uvést studium rostlinného bohatství v andských ekosystémech „páramos" v Ekvádoru ovlivněných lidskou a vulkanickou činností, participace na mnohonárodním evropském projektu "BioHab", který etabloval metodologický přístup k využívání krajiny ve vztahu k udržení biodiverzity (využívají především farmáři nebo územní plánovači) a naposledy výzkum přírodních změn probíhajících v dlouho netknuté tradičně zemědělsky obhospodařované krajině v rumunském Banátu osídlené na počátku 19. století českou komunitou. Do České Třebové vždy jezdil za svými rodiči, po úmrtí otce už jen za matkou nebo na přívratskou zahradu a je čtenářem (příležitostně také dopisovatelem) Českotřebovského zpravodaje.
V roce 2018 získal Cenu Antonína Friče za významný příspěvek k rozvoji časopisu Živa na poli autorském, organizačním nebo popularizačním.
Spoluautorsky se podílel na "evropské" knize "High Nature Value Farming in Europe". Vydali ji editoři v Německu, o titulním tématu v ní pojednává 35 evropských států. Kapitolu za Českou republiku vytvořil se dvěma spolupracovníky právě Pavel Kovář. Další kniha z "dílny" P. Kováře je pro změnu výuková, v několika reedicích vydaná učebnice ekosystémové a krajinné ekologie, výsledky bádání publikované ve vědeckých článcích v tuzemských a mezinárodních časopisech shrnul s kolegy v monografii "Natural Recovery of Human-Made Deposits in Landscape". Sedm let byl prezidentem mezinárodního soutěžního festivalu filmů s tématikou životního prostředí, přírodního a kulturního dědictví Ekofilm (2004-2010). Jedenáct let předsedal redakční radě nejstaršího biologického magazínu Živa, který založil J. E. Purkyně (1997-2008) a dodnes je jejím členem. V r. 2009 obdržel od předsedy Akademie věd ČR čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Po r. 1989 pracoval v poradních grémiích ministerstev životního prostředí, v českém výboru SCOPE, byl místopředsedou Národního komitétu programu Člověk a biosféra (MAB – UNESCO, 1995-2003). Spoluzakládal Klub spisovatelů nestraníků (K´89) a při založení Obce spisovatelů se stal jejím členem. Kromě většího množství vědeckých publikací doma a v zahraničí vydal knihy různých žánrů: Mouchy v síťovce (básnická sbírka, 1978); Klíč k rovnováze (rozhovory s botaniky a ekology, 1989); Dvakrát posunuté jaro (popularizace zahraničních vědeckých pobytů, 1990); Klíčová slova – 1989 (rozhovory s přírodovědci a literáty z období sametové revoluce), 2007; Rozhovory se Živou. (hovory se zahraničními a domácími vědci, pedagogy, umělci a studenty), 2009; Paměť Ekofilmu. (koláž materiálů z MFF Ekofilm a rozhovory s osobnostmi), 2010; Věda v Čechách po 20 letech - ve spirále, nebo na kruháči? (rozhovory s přírodovědci v akademických funkcích), 2010; Radost z chůze (básnická sbírka, 2012); Každou nohou v jiné době (vícežánrová kniha próz), 2013; Čas pro světlo (knižní rozhovor s bývalou předsedkyní Akademie věd H. Illnerovou, 2014); Koleje vpředu, koleje vzadu (beletrizované vzpomínky na dětství prožité v nádražní budově - 2015, rozšířené 2. vydání - 2018). V roce 2019 vyšla v nakladatelství Academia jeho publikace Přenesená krajina: Český venkov v rumunském Banátu.
studium: 1970 – 1975 | |||||||||
Místo | Praha (okres Praha) | ||||||||
Korporace | Přírodovědná fakulta (Univerzita Karlova) | ||||||||
zaměstnání: 1975 – 1989 | |||||||||
Místo | Praha (okres Praha) | ||||||||
Korporace | Ústav krajinné ekologie ČSAV | ||||||||
Popis | 1975 - 1984: odborný pracovník Ústavu krajinné ekologie ČSAV, (1) využití různých typů vegetačních map v územním plánování; (2) studium role různých rostlinných a porostních atributů při depozici aerosolů atmosférického znečištění 1984 - 1985: vědecký pracovník ÚKE ČSAV v Průhonicích (do „vymístění“ ústavu do Českých Budějovic) 1985 - 1989: vedoucí pracovní skupiny pro studium synantropní (segetální) vegetace v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích; koordinace projektu zaměřeného na interakce plodina-plevel
| ||||||||
zaměstnání | |||||||||
Místo | Praha (okres Praha) | ||||||||
Korporace | Přírodovědná fakulta (Univerzita Karlova) | ||||||||
Popis | 1990 - 1993: reforma výukového curricula na geobotanickém oddělení Katedry botaniky PřF UK v Praze 1990 - 1994: - odborný asistent katedry botaniky PřF UK v Praze 1994 - 2003: vedoucí oddělení geobotaniky (katedra botaniky PřF UK), ustavení společné Laboratoře populační biologie rostlin na PřF UK v Praze s Botanickým ústavem AV ČR 2000 - 2003: vedoucí Katedry botaniky PřF UK v Praze 2003 - 2009: děkan Přírodovědecké fakulty UK v Praze současnost – profesor na katedře botaniky PřF UK v Praze
|
Městská knihovna Česká Třebová
Smetanova 173, Česká Třebová, 560 02
dummy 732 756 827
dummy info@osobnostiregionu.cz