Bedřich Smetana

Hudební skladatel.

Smetana pocházel z rodiny zámožného sládka. Už jeho otec byl nadšeným amatérským muzikantem a mladý Bedřich projevoval mimořádné hudební nadání od dětství. Věnoval se zejména hře na klavír a kompozici.

Maturoval v Plzni. Roku 1843 odešel do Prahy studovat kompozici u Josefa Proksche. Existenční zajištění mu přinášela vyučování hudby v rodině hrabětě Thuna. Po ukončení studia působil jako koncertní klavírista a hudební pedagog. V letech 1856–1861 pobýval jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu. Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života, a to i jako hudební kritik, jako první kapelník Prozatímního divadla v letech 1866–1874, avšak zejména jako operní skladatel. V padesáti letech věku zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. 

Životopisný film o Smetanovi Z mého žiovta natočil roku 1954 režisér Václav Krška a postavu Smetany v něm vytvořil Karel Hoger. Literatury o Bedřichu Smetanovi je mnoho, zasvěcené práce o něm napsali mimo jiné Zdeněk Nejedlý a Mirko Očadlík. Pomník Od Julia Pelikána (1934) v městských sadech v upomínku na skladatelova brodská gymnaziální studia v letech 1836 - 39 a pamětní deska od Otakara Španiela na budově bývalého gymnázia (dnes Okresní úřad). V době studií bydlel Smetana u paní Billanské v domě čp. 104 v Dolní ulici, kde je rovněž pamětní deska.

Mezi jeho dílo patří opery: Braniboři v Čechách, Libuše, Prodaná nevěsta, Dvě vdovy, Tajemství, Hubička a další. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života. Vedle toho napsal Smetana také četné klavírní skladby a vokální díla pro sbory.