kněžna Vilemína Elisabeta Kinská z Vchynic a Tetova

Vilemína, rozená Colloredo-Mansfeld, se provdala za knížete Rudolfa Kinského r. 1825. Měli spolu šest dětí, ale dospělého věku se dožily pouze dvě dcery a syn - dědic. Šťastné manželství ukončila r. 1835 Rudolfova nečekaná smrt. Pohřben byl v rodinné hrobce, kterou kněžna dala postavit v Budenicích zároveň s úpravou hřbitova a opravou zámku. Kněžna vdova pobývala nejvíce v Heřmanově Městci a v Chocni. V obou těchto městech nechala r. 1846 zřídit "opatrovnu maličkých pro děti zvlášť pracujícího lidu". Bylo to zařízení pro děti od dvou do pěti let určené hlavně pro chudé rodiny. V Chocni se opatrovna nacházela na Dolní ulici, o děti se zde staral školní pomocník s manželkou, kteří zajišťovali dětem pohyb na čerstvém vzduchu v zahradní tělocvičně, učili je jednoduché divadelní výstupy a jednu hodinu denně věnovali "hravému vštěpování počtů a písmenek". Choceňská opatrovna byla určena až pro 130 dětí. (Opatrovny fungovaly na náklady Kinských až do r. 1943, kdy byly zrušeny protektorátní vládou a nahrazeny městskými školkami.) Dále kněžna organizovala každý rok pro děti vánoční nadílku. U choceňského zámku dala přistavět kapli Nanebevzetí Panny Marie. V Heřmanově Městci nechala na dnešním Masarykově náměstí zbudovat kašnu, která zajišťovala pro obyvatele pitnou vodu. Kněžna Vilemína měla ráda hudbu, sama hrála na klavír a povedlo se jí shromáždit velkou sbírku hudebnin. Byla nositelkou Řádu hvězdného kříže a dvorní dámou Jejího Veličenstva císařovny.