Karel Votroubek

Narodil se nedaleko Vysokého Mýta v Luži. V době 1. světové války nastoupil k pěšímu pluku, ale 27. května roku 1915 byl zajat a 1. září 1917 sloužil v ruských legiích. 30. ledna 1920 byl demobilizován a začal pracovat na poštovním úřadě v Luži, poté ve Vysokém Mýtě. O sedm let později se oženil s Blaženou Lenochovou a společně se odstěhovali do Bezděkova. Získal místo poštmistra v Parníku a stal se členem obecní rady. Byl zakladatelem a hlavním elementem PVVZ v Pošťácké složce v České Třebové. Jeho odbojová činnost se datuje od 15. března 1939. Monitoroval a v některých případech zdržel poštovní dopisy, které byly posílány gestapu a předcházel tak možnému zatčení občanů. K útěku za hranice také pomáhal českotřebovským letcům, o které se zajímaly německé orgány. V rámci odbojové skupiny přechovával zbraně či výbušniny, rozmnožoval tiskoviny a odbojové letáky a vybíral příspěvky na samotný odboj. Začátkem války spolupracoval v ilegální skupině poštovních zaměstnanců Mafie III a pomocí vysílačky organizace ÚVOD podával informace exilové vládě v Londýně. Touto funkcí byl poté pověřen Dr. Marek.
První s kým měl Votroubek spolupracovat byl jeho kamarád z legií, řídící učitel a předseda Obce legionářské Josef Hladík a sokol Zdeněk Lom. Avšak oba dva byli v rámci Akce A (též Akce Albrecht I.) 1. září 1939 zatčení a vězněni po dobu celé války. Mezi první spolupracovníky v odboji patřili: Dr. Oldřich Marek, Antonín Šonka, Josef Doubrava, František Müller, Bohumil Vašina, František Kovář, Marie Fišarová.
Se ženou měli dceru Blaženu a syna, který byl spojkou mezi otcem a učitelem na gymnáziu Dr. Oldřichem Markem, na kterém syn studoval. Později Dr. Marek převzal funkci velitele PVVZ a K. Votroubek měl větší prostor věnovat se Pošťácké složce nejen v České Třebové. Osud Karla Votroubka společně s legionářem a členem protinacistického odboje Antonínem Šonkou a dalšími padl do rukou tajné státní policie. 10. července 1941 si pro K. Votroubka přišli do zaměstnání gestapáci Hübl a Krögr. Jeho funkci vedení skupiny převzal poštovní zaměstnanec a pracovník krajského vedení PVVZ z Chrudimi Rudolf Michálek. Bohužel i on byl 20. října 1941 zatčen a odveden gestapem, kde krutým výslechům podlehl.
K. Votroubek byl obviněn z přechovávání vysílačky a 70 kulometů, rozšiřování ilegálního časopisu V boj, organizování ilegální činnosti v České Třebové i v jiných městech. Dále byl usvědčen z pomoci k útěku českých vojáků za hranice. Celý vyšetřovací spis (č.12 J 241/42 g) se nazýval Votroubek a 12 ostatních. U výslechů proti němu často vypovídal jeho bývalý kamarád Zdeněk Pečenka, který si veškeré jejich schůzky poznamenával a mohl se tak opírat o přesná data a prokazovat i svědky. Vždy když byl K. V. předveden k výslechu, byl krutě zbit tak, že ho lidé nepoznávali. Pokusil se spáchat sebevraždu, která mu neprošla. Byl zachráněn a odvezen do české nemocnice, kde čeští doktoři viděli jeho podlitiny, fialové modřiny a neléčené rány. Od jeho pokusu spáchat sebevraždu nosil vždy na rukách pouta. Po dvou letech utrpení byli v Drážďanech 15. září 1943 K. Votroubek a Dr. Marek popraveni gilotinou. I přesto, že byl Votroubek každým druhým dnem krutě a nelidsky mučen pardubickým gestapem, neudal jediné jméno či informaci, kterou by tajná policie neznala. Považujeme ho za jednoho z největších hrdinů a mučedníků, kterého se gestapem nepodařilo zlomit a přimět zradit své kolegy. Dnes nalezneme jméno této osobnosti na pamětní desce umístěné u základní školy Habrmanova v České Třebové a jemu věnovanou pamětní desku na poště v Parníku.