JUDr. Ing. Jan Vermousek

Narodil se do rodiny soudního úředníka Arnošta Vermouska a Elišky Vermouskové, roz. Kotykové, úřednice. Oba byli aktivně činní v Sokole Kuřim - muzika a divadlo, otec vzdělavatel, kapelník a houslista sokolského smyčcového orchestru, matka zpěvačka a místonáčelnice pernštejnské župy.
Otec pracoval jako soudní revident u Krajského soudu v Brně a zabýval se též historií, sepsal 7 historických studií, z nichž některé byly vydány obcí Kuřim, ostatní včetně kroniky rodu Vermousků jsou uloženy v archivu v Rajhradě. Matka pracovala jako sekretářka u firmy Bondy Brno. Po zrušení Sokola a jeho nahrazení socialistickou jednotnou tělovýchovou (Spartak Kuřim) se dále angažovali jenom v muzice a jiných nepolitických aktivitách. Bratr Marek Vermousek (1955) je zemědělským inženýrem a dosud pracuje jako předseda JZD Březina u Tišnova. Je muzikant, složil kapelnické zkoušky a vede kapelu Modul Brno.
Jan Vermousek byl již během základní školy veden k aktivnímu provozování muziky. Byl členem kuřimského kvarteta a kvinteta (viola), členem tanečního orchestru ZK TOS Kuřim (basa), členem kuřimského pěveckého sboru (I. bas).
Po základní škole nastoupil na střední školu, JSŠ – jedenáctiletá střední škola v Brně, kterou ukončil maturitou v r. 1959.
V důsledku politických opatření (jako vlastník zem. půdy cca 5 ha) byl směřován rozhodnutím KSČ na Vysokou školu zemědělskou v Brně, fakulta provozně ekonomická (dnes Mendelova univerzita). Jeho přihláška na brněnská práva byla totiž pro politickou nespolehlivost rodiny zamítnuta. Pět let trvající vysokou školu ukončil promocí v roce 1964, jako inženýr ekonom zemědělského provozu. V průběhu studia v Brně aktivně působil ve vysokoškolském lidovém krojovaném souboru Javorina (hráč na basu a klarinet), dále ve školním dixielandu (hráč na tenor saxofon a klarinet) a v dalších brněnských tanečních orchestrech (Richter, Bubla, Z.Hlaváč aj.).
Jeho rodina se již od roku 1620 živila převážně zemědělstvím, ale v roce 1959 místní organizace KSČ rozhodla o založení JZD Kuřim a donutila je předat veškerou půdu právě do zakládaného JZD. Toto družstvo v roce 1962 zkrachovalo a převzal jej Státní statek Brno a tento stav trval až do roku 1990. Po roce 1990 byly rodině pozemky navráceny.
V roce 1964 se oženil s Irenou Vermouskovou (1942) a nastoupil do JZD Mír Městečko Trnávka jako družstevní ekonom.
Vojenskou základní službu v trvání jednoho roku jako absolvent důstojnické 2 leté přípravky při VŠZ Brno v oboru dělostřelec vykonal v Písku v letech 1964-1965, v závěru složil důstojnické zkoušky a opustil Písek jako podporučík v záloze. Během vojny byl členem tanečního orchestru při VÚ 2505 (dělostřelecká průzkumná baterie) v Písku a hrál na tenor-saxofon a klarinet. S orchestrem vyhráli celorepublikovou soutěž ASUT(Armádní soutěž umělecké tvořivosti) a nahráli jim i gramofonovou desku v rozhlasovém studiu České Budějovice.
Manželka mezitím ukončila studia na lékařské fakultě a v roce 1965 nastoupila na povinnou umístěnku do nemocnice v Moravské Třebové jako zubní lékařka. Žili nejdříve v Lázích a později v Městečku Trnávce, kde se jim narodily dvě děti, v roce 1966 dcera Michaela, v roce 1976 dcera Barbora. V letech 1978 - 1985 bydleli v Jevíčku, kde manželka pracovala jako vedoucí zubní lékařka a on stále jako ekonom v JZD Mír. 
V Jevíčku se angažoval v tanečním orchestru Aloise Wolfa (elektr. basa), a v orchestru národního podniku ASTRA Jevíčko (hráč na tenor saxofon a klarinet). Dva roky také vyučoval hru na klarinet v Lidové škole umění v Moravské Třebové. Věnoval se také motoveteránům a autoveteránům společně s Vítězslavem Zezulou (dnes Škoda muzeum Městečko Trnávka). Začal se věnovat fotografování a zahájil studia práv na brněnské univerzitě UJEP (dnes Masarykova univerzita).
Jako hlavní ekonom v JZD musel vstoupit do KSČ, členem byl v letech 1975 - 1989.
V roce 1985 se odstěhovali do Moravské Třebové. V roce 1988 ukončil studia práv a získal titul JUDr. V roce 1988 ukončil svoji dosavadní pracovní činnost a v letech 1988 - 1990 pracoval jako právník v JZD Malá Haná Jevíčko.
V roce 1990 po 1. svobodných volbách byl zvolen za OF (Občanské fórum) místostarostou Moravské Třebové. V roce 1991 však úspěšně složil zkoušky komerčního právníka, odešel do soukromé sféry podnikání a na vlastní žádost složil funkci místostarosty.
Jako právník se podílel nav přípravě a následných úpravách Zákona o obcích a Zákona o majetku obcí, které probíhaly v parlamentu ČR, za účasti bratrů Brýdlů z Litomyšle (starostové Svitav a Litomyšle). Později přijal angažmá jako asistent poslance Parlamentu České republiky Václava Neubauera.
Dále již pracoval jako komerční právník a provozoval právní kancelář v Moravské Třebové. V té době byl komerčním právníkům umožněn přechod do advokacie. Po složení slibu advokáta 26. 1. 1994 vykonává povolání advokáta dosud. V roce 2004 odešel do důchodu, ale stále (2022) v omezeném rozsahu pracuje.
Během své právní praxe úspěšně vedl řadu sporů o navrácení majetku okolním obcím a také mnoho dalších žalob o navrácení především zemědělských majetků soukromým osobám.
O roku 1994 se věnuje fotografování, nejdříve pro Moravskotřebovské noviny, později pro Moravskotřebovský zpravodaj. V letech 2009 – 2018 pracoval v památkové komisi města Moravská Třebová, mimo jiné spolupracoval na fotodokumentaci památek (křížů) v okruhu města Moravská Třebová. Pravidelně se účastnil výstavy s názvem Moravská Třebová, jak ji neznáte. V roce 2012 měl výstavu fotografií ve františkánském klášteře v Moravské Třebové, v roce 2012 vystavoval v Laskavárně, v roce 2018 ve vestibulu radnice, v roce 2020 v restauraci na Cihlářce.
Je členem Spolku přátel díla Františka Strážnického. Účastnil se instalace galerie Františka Strážnického v Městském muzeu Moravská Třebová.
Dne 19. 6. 2017 obdržel Cenu města Moravská Třebová za angažovanost ve veřejných záležitostech pro město v letech po sametové revoluci i za fotografickou činnost.