Bohumír Kobylka

Otec Libor Kobylka se narodil 25.6. 1883. Matka Marie rozená Lipoldová vedla domácnost. Oba pocházeli z Roubaniny u Blanska. Otec byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v České Třebové ve dvacátých letech ovšem měnil díky svému zaměstnání u státní dráhy místo svého pobytu, od roku 1922 se rodina např. odstěhovala na Slovensko do Nových zámků. Zde také Bohumír Kobylka začal navštěvovat obecnou školu a měšťanku. Potom dále studoval na obchodní akademii v Nitře. Po vyhlášení Slovenského štátu se však rodina musela vrátit v dubnu 1939 do Protektorátu. Obchodní akademii proto dokončil v Uherském Hradišti. Hovořil německy, anglicky, maďarsky, byl římskokatolického vyznání, hrál výtečně na klavír a jěště v době, kdy rodina bydlela na Slovensku vystoupil jako student několikrát na koncertech. Do České Třebové se rodina již nevrátila.
Dne 20. února 1940 Bohumír Kobylka bez rozloučení opustil rodinu a přes Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie, kde se již 16.3. 1940 prezentoval u československé branné moci a byl zařazen k velitelské rotě pěšího pluku 1. Bojů na francouzské frontě se, ale nezúčastnil. V létě 1940 připlul lodí Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k pěšímu praporu, absolvoval kurz radiofonie a radiotelegrafický kurz pro zvláštní určení, cvičil se ve střelbě a konspiraci na československé výcvikové stanici Chicheley Hall, kde prodělal také parašutistický výcvik. Jeho výcvik ho předurčoval pro zvláštní účely. V prosinci 1942 byl vybrán pro akci Iridium, vybaven občanskou legitimací Protektorátu č. 2172 na jméno Bohumír Kovařík, nar. 15.5. 1916.
14. 3. 1943 byl vyslán jako radista skupiny Iridium, ale na území Protektorátu se ani nedostal. 15. 3. spolu s celou osádkou zahynul v troskách sestřeleného letadla u Mnichova. Zde, v Perlacherském lese u Mnichova byl také pohřben. Oba rodiče i bratr byli již od listopadu 1942 až do konce války internováni ve Svatobořicích. O vojenské činnosti Bohumír Kobylky se dochovala řada písemných záznamů.
Za jeho odbojovou činnost získal in memoriam tato ocenění: 7. 3. 1944 mu byla udělena Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítkem F-VB. 22. října 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam.
Podle knihy Dr. Martina Reichla "Cesty osudu", vydalo nakladatelství letecké literatury Svět křídel Cheb v březnu 2004 (ISBN 80-86808-04-1). Na vydání této knihy spolupracoval i další českotřebovský rodák Josef Süsser, žijící v Londýně.