Karel Steiner

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.

Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel věznicemi v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Z Terezína  byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal Pamětní odznak, trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 až 1945.

Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a odsouzen za velezradu na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, čestných občanských práv na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí. Propuštěn byl na amnestii v srpnu 1960. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990.

Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.

Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až do zrušení).