Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Bäumler

Jan
Bäumler

Narodil se v Tachově a do našeho města přišel v roce 1902. Se svým společníkem Josefem Bittnerem. Založili zde známou firmu "Bäumler a Bittner", závod pokrývačský a asfaltérský, podnikatelství betonových prací a instalace hromosvodů.


Jan Baűmler působil v mnoha českotřebovských spolcích. Byl spoluzakladatelem Řemeslnické besedy, předsedou spolku Vzájemnost, prvním místopředsedou Živnostensko-obchodnické strany středostavovské, starostou Východočeské hasičské župy Hubálkovy a starostou Sboru dobrovolných hasičů v České Třebové. Pracoval také ve funkci místopředsedy Městské spořitelny a Okrašlovacího spolku, v městském zastupitelstvu a ve správní radě živnostenské pokračovací školy.
Zemřel v litomyšlské nemocnici ve věku 81 let.

Antonín Josef Václav<br />Bennewitz

Antonín Josef Václav
Bennewitz

Narozen 26.3.1833 v Přívratě, zemřel 29.5.1926 v Doksech. Houslový pedagog a houslista, zakladatel Českého kvarteta.

Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, v hudbě se školil nejprve soukromě a od roku 1846 na pražské konzervatoři. Zde navštěvoval třídu houslí prof. Mořice Mildnera.

Po studiích působil v orchestru Stavovského divadla, roku 1861 byl koncertním mistrem Mozartea v Salcburku a v roce 1863 koncertním virtuosem ve Stuttgartu. Od roku 1866 se soustavně věnoval výchově mladých hudebníků na pražské konzervatoři. Zpočátku vyučoval houslím jako Mildnerův nástupce, roku 1882 byl jmenován ředitelem ústavu. Vychoval celou řadu vynikajících umělců. Jeho žáky byli Otakar Ševčík, František Ondříček, Josef Suk, Oskar Nedbal, Franz Lehár. Koncem roku 1901 se uchýlil do soukromí. Přesídlil do Doks pod Bezdězem, kde také zemřel.

Bennewitzovo jméno si českotřebovští připomínají každoročním hudebním festivalem s vysokou uměleckou úrovní.

Antonín  Vratislav<br />Pišta

Antonín Vratislav
Pišta

Narodil se v Kostelci nad Orlicí. V Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Začal v Českém Krumlově, následovaly Židlochovice, Volyně, Heřmanův Městec. Do našeho města přišel v roce 1910. Nastoupil na místo pokladníka a vedoucího úředníka Spořitelny města České Třebové. Během let se propracoval až na místo ředitele ústavu. Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové.


V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995.

 

Zemřel po delší nemoci v Brně.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

11.8. 1898 -  11.3. 1960

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.

František <br />Fiala

František
Fiala

11.8. 1820 -  10.7. 1892

Narodil se 11. 8. 1820 v Kostelci nad Orlicí. Po studiích obchodníkem v Ústí nad Orlicí, v roce 1860 zvolen starostou. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. První starosta okresního zastupitelstva (1866), od roku 1867 poslanec zemského sněmu. Aktivní při organizování táborů lidu - tehdy mimo zákon stojících opozičních lidových shromáždění. Dne 22. 8. 1868 spolupředkladatel deklarace, kterou byla zahájena tzv. pasívní rezistence poslanců, požadující uznání státoprávní svébytnosti českých zemí. Pro radikální názory donucen postupně opustit veřejné funkce. Na jeho počest byla na počátku 20. století založena nadace, podporující zchudlé ústecké rodáky. Zemřel 10. 7. 1892 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Antonín  <br />Pechar

Antonín
Pechar

21.8. 1874 - 4.2. 1928

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1895 a setrval v ní do 29. října 1918, kdy začal konat činnou službu v československé armádě jako šikovatel. 27. prosince 1918 došlo k jeho přeložení k leteckému sboru v Praze posádka Olomouc, kde sloužil až do 1. srpna 1920, kdy byl přemístěn k čs. leteckému pluku 3 gen. M. R. Štefánika v Nitře. Po celou dobu se pohyboval v hospodářských službách, zejména jako účetní a těžce se vyrovnával se svými zdravotními problémy. Z toho důvodu mu také byla 1. srpna 1925 jako nadporučíku poskytnuta roční dovolená a 1. srpna 1926 došlo k jeho přeložení do výslužby. Usadil se v Ústí nad Orlicí, kde jako vojenský penzista 4. února 1928 zemřel.