Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Marta <br />Pelikánová

Marta
Pelikánová

Cestovatelka, spisovatelka, autorka cestopisu Austrálií s úsměvem, aneb, Ahoj klokani. Pořádá i cestopisné besedy.

Karel <br />Steiner

Karel
Steiner

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.

Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel věznicemi v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Z Terezína  byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal Pamětní odznak, trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 až 1945.

Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a odsouzen za velezradu na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, čestných občanských práv na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí. Propuštěn byl na amnestii v srpnu 1960. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990.

Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.

Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až do zrušení).

Bohumír <br />Kobylka

Bohumír
Kobylka

Otec Libor Kobylka se narodil 25.6. 1883. Matka Marie rozená Lipoldová vedla domácnost. Oba pocházeli z Roubaniny u Blanska. Otec byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v České Třebové ve dvacátých letech ovšem měnil díky svému zaměstnání u státní dráhy místo svého pobytu, od roku 1922 se rodina např. odstěhovala na Slovensko do Nových zámků. Zde také Bohumír Kobylka začal navštěvovat obecnou školu a měšťanku. Potom dále studoval na obchodní akademii v Nitře. Po vyhlášení Slovenského štátu se však rodina musela vrátit v dubnu 1939 do Protektorátu. Obchodní akademii proto dokončil v Uherském Hradišti. Hovořil německy, anglicky, maďarsky, byl římskokatolického vyznání, hrál výtečně na klavír a jěště v době, kdy rodina bydlela na Slovensku vystoupil jako student několikrát na koncertech. Do České Třebové se rodina již nevrátila.

Dne 20. února 1940 Bohumír Kobylka bez rozloučení opustil rodinu a přes Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie, kde se již 16.3. 1940 prezentoval u československé branné moci a byl zařazen k velitelské rotě pěšího pluku 1. Bojů na francouzské frontě se, ale nezúčastnil. V létě 1940 připlul lodí Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k pěšímu praporu, absolvoval kurz radiofonie a radiotelegrafický kurz pro zvláštní určení, cvičil se ve střelbě a konspiraci na československé výcvikové stanici Chicheley Hall, kde prodělal také parašutistický výcvik. Jeho výcvik ho předurčoval pro zvláštní účely. V prosinci 1942 byl vybrán pro akci Iridium, vybaven občanskou legitimací Protektorátu č. 2172 na jméno Bohumír Kovařík, nar. 15.5. 1916. 14. 3. byl vyslán jako radista skupiny, ale na území Protektorátu se ani nedostal. 15. 3. spolu s celou osádkou zahynul v troskách sestřeleného letadla u Mnichova. Zde, v Perlacherském lese u Mnichova byl také pohřben. Oba rodiče i bratr byli již od listopadu 1942 až do konce války internováni ve Svatobořicích. O vojenské činnosti Bohumír Kobylky se dochovala řada písemných záznamů.

Za jeho odbojovou činnost získal in memoriam tato ocenění: 7. 3. 1944 mu byla udělena Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítkem F-VB. 22. října 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam.

Podle knihy Dr. Martina Reichla "Cesty osudu", vydalo nakladatelství letecké literatury Svět křídel Cheb v březnu 2004 (ISBN 80-86808-04-1). Na vydání této knihy spolupracoval i další českotřebovský rodák Josef Süsser, žijící v Londýně.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Božena <br />Němcová

Božena
Němcová

4.2. 1820 -  21.1. 1862

Návštěva lázní na Horách se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.


Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy českotřebovské dvouaktové opery Obrázky z Hor, která měla svou premiéru 20. června 1959 v České Třebové. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy o Boženě Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové. Slavnostními řečníky zde byli českotřebovský starosta Josef Dytrt, litomyšlský starosta MUDr. František Lašek a litomyšlský rodák prof. Zdeněk Nejedlý.

Zdeňka <br />Baldová

Zdeňka
Baldová

20.2. 1885 -  26.9. 1958

Vlastním jménem Zdena Rosalie Balašová. Narodila se v České Třebové. Rodný domek stával v Chorinově ulici 29. Její matkou byla Zdenka Balašová (23. 7. 1857 Česká Třebová – 24. 10. 1945 Praha), dcera obuvnického mistra Karla Balaše a jeho ženy Amalie, rozené Faltejskové. Jméno Baldová získala malá Zdeňka po svatbě své matky (9. března 1886 na Vinohradech) s pražským strojníkem Josefem Baldou (18. 9. 1854 Praha – 18. 9. 1944 Praha), synem Jakuba Baldy a Marie, rozené Červenkové. Od 14. března 1886 celá rodina žila v Praze na Žižkově. Zdenčin mladší bratr Jaroslav Balda (27. 4. 1889 Žižkov – 5. 6. 1956 Praha) byl účetním. Zdenka Baldová v bydlela v České Třebové pouze do března 1886, pak se s rodiči odstěhovala do Prahy na Žižkov. (Místně se traduje, že zde bydlela do svých šesti let, což vyvrací Bc. Jaroslav Lopour.)

Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské Besedě zkusila štěstí u paní Ziegerové v Libni. V roce 1907 byla angažována ředitelem F.A. Šubertem do právě se tvořícího hereckého souboru Městského divadla na Královských Vinohradech odkud po patnácti letech přešla do Národního divadla. Byla sice manželkou (1914-1935) šéfa Vinohradské činohry a později i šéfa činohry Národního divadla, významného českého režiséra Karla Hugo Hilara, nikdy jí z toho však neplynul ani herecký prospěch, ani vyjímečné postavení v souboru. K paradoxům jejího života patří skutečnost, že jako herečka se prosadila teprve po Hilarově skonu.

Na divadelních prknech začínala coby tragédka a milovnice. Hilarovou zásluhou se brzy těchto rolí vzdala. Přeorientovala se na obor komických naivek, jenž se stal  její trvalou doménou. Vytvořila mnoho rolí, z nichž je stále vzpomínána znamenitá Fanka z Čapkova Loupežníka či Kukuščinová z Ostrovského Výnosného místa. Postupem let vytvořila galerii pozoruhodných postav (Goldoniho Mirandolina, Gozziho Turandot, hejtmanka v Revizorovi, Fanka v Čapkově Loupežníkovi, slečna Růžena v Šrámkově Létu, slečna Brigita z Rozbitého džbánu, sochařova žena z Nezvalovy hry Atlantida, paní Dulská ze hry Gabriely Zapolské Morálka paní Dulské …..). Poprvé před filmové kamery stanula roku 1921 v němém melodramatu Neznámé matky.

Až po deseti letech započala pravidelně filmovat v éře zvukového filmu (hrála dobrosrdečné maminky, hubaté tetičky i klepavé měštky). Během let 1931–1958 se objevila ve více jak šedesáti titulech (např. Revizor, Poslední muž, Tři muži ve sněhu, Uličnice, Mravnost nade vše, Lidé na kře, Filosofská historie, Kdybych byl tátou, Eva tropí hlouposti, Tetička, Ryba na suchu, Nezbedný bakalář, Parohy, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr či Labakan). Svůj nejvyzrálejší herecký výkon podala ve filmu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948) v tragické postavě židovské matky Kaufmannové. Poslední dvě titulní úlohy babičky Skořepové (Páté kolo u vozu) a panovačné majitelky domu paní Dulské (Morálka paní Dulské) sehrála těsně před svojí smrtí už vážně nemocná. Zesnula týden po premiéře (proběhla 19. září 1958) svého posledního filmu Morálka paní Dulské. Příležitostně účinkovala v rozhlase, televizi a její hlas je zachycen na gramofonových deskách.

Za výkon v Ostrovského divadelní hře Výnosné místo na scéně Národního divadla v Praze byla prohlášena laureátkou Státní ceny (1951). O dva roky později jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně (1953) a u příležitosti 70. narozenin byla jmenována Národní umělkyní (1955). Jako národní umělkyni jí byl v historické budově Národního divadla v Praze vypraven státní pohřeb. Pochována je po boku svého manžela na pražském Vinohradském hřbitově.

Přemysl <br />Slezák

Přemysl
Slezák

19.2. 1925 - 2.4. 2003

Přemysl Slezák se narodil 19.února 1925 v České Třebové. Později žil v Chlumčanech u Přeštic v okrese Plzeň jih. Byl to nejmladší politický vězeň v České Třebové. Už jako šestnáctiletý se zapojil do činnosti ilegální skupiny Mladý východ. Úkoly, které mu byly svěřovány, plnil s velkým nasazením. Za "velezrádnou činnost" v roce 1943, jako osmnáctiletý, byl zatčen v Pardubicích a později v Drážďanech odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl nakonec "zmírněn" na osm let těžké káznice. Prošel koncentračními tábory a káznicemi v Malé pevnosti Terezín, v Drážďanech, Buchenwaldu a Ebrachu, odkud byl poslán na nucené otrocké práce. Březen 1945 pro něj znamenal osvobození americkou armádou. Po sedm týdnů se léčil a zotavoval z následků války. Po válce, v roce 1963, byl v rakouském Štýrském Hradci korunním svědkem v procesu s válečným zločincem Štefanem Rojkem. Odsouzení tohoto vraha bylo pro pradědečka alespoň malým zadostiučiněním za utrpení, které válka nejen jemu přinesla. Pradědeček byl členem a funkcionářem ČSBS a dlouholetým odběratelem a čtenářem Národního Osvobození. Dne 2.dubna 2003 prohrál svůj poslední boj se zákeřnou nemocí.