Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Stanislav <br />Lének

Stanislav
Lének

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.

Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Na sklonku života žil v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.

František <br />Prejsler

František
Prejsler

Narodil se na Parníku. Měl ještě dva sourozence. Starší sestru Marii a mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal). Po absolvování strojnické průmyslovky nastoupil do parnické textilky, kde působil až do důchodu.

Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek. V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v reprezentaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962, po tomto úspěchu bylo Františku Prejslerovi uděleno veřejné uznání Za zásluhy o rozvoj čs. tělesné výchovy I. stupně.

Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v 18 letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. S českotřebovským dorostem, u kterého pracoval 17 let, získal v roce 1968 titul Mistra  republiky. Působil i jako rozhodčí I. třídy a dlouholetý dopisovatel odborného časopisu Kuželky (vydavatel : Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport). Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.

Karel <br />Adámek

Karel
Adámek

Statkář, politik a veřejný činitel. V rodišti byl první starosta okresního zastupitelstva, později člen okresní školské rady. Poslanec zemského sněmu ve volebním obvodu měst Lanškroun, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Mladočech, volen 1889-1913. V letech 1879-1900 byl poslancem říšské rady. Po roce 1907 její doživotní člen. Je autorem také textu, "O židech", který kritizuje údajné germarnizační snahy židů a způsoby jakým získávají českou půdu. Dnešní optikou lze tento text posuzovat jako antisemitský, nicméně zapadal do jednoho z názorových proudů v období tzv. Hilsneriády, který rozděloval politickou reprezentaci i běžnou společnost v názorech na židovské spoluobčany.
Vědecké ambice naplňoval prací v archeologické komisi při České akademii, 1888 spoluzakladatel Společnosti přátel starožitností. 1895 čestný předseda české Národopisné výstavy v Praze, 1907-1911 předseda Svazu českých okresů v Království českém. Z literární činnosti jsou zajímavé paměti, především na působení v říšské radě. Byl mu udělen titul Čestný občan Přelouče.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Preisler

František
Preisler

23. 10. 1973 -  30.7. 2007

Narodil se v Olomouci. Byl v pořadí již šestým Františkem rodině, jedním z těch, kteří zasvětili svůj život hudbě. Působil jako operní režisér a umělecký šéf opery Leoše Janáčka v Brně. V roce 1987 začal František Preisler mladší studovat varhanní a klavírní třídu na brněnské konzervatoři. Také soukromě studoval zpěv, trombón, kompozici a dirigování. Stal se sólistou pěveckého sboru Foerster. 1990 přijal angažmá jako korepetitor operetního souboru Zemského divadla v Brně. Po ukončení studií na konzervatoři přešel na JAMU v Brně na obor dirigování. Začal psát hudbu pro brněnskou televizi, pro německou agenturu aranžoval dvanáct tenorových arií. 1994 byl přizván k realizaci české premiéry opery A. L. Webera „Jesus Christ Superstar“. 1995 - 2003 působil v angažmá v pražském Národním divadle a současně od r. 1996 jako šéfdirigent v Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.


Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel, mimo jiné v Lublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu a Rusku. V roce 2007 měl velmi úspěšné turné s Komorní filharmonií Pardubice, které začalo v České republice a pokračovalo ve Španělsku, dále až v Novosibirsku, nebo třeba i úspěšným pražským koncertením provedením Gerschwinovy opery Porgy a Bess ve vlastním aranžmá, nebo koncertem na 49. ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl. Působil tradičně na hudebním festivalu Antonína Bennewitze. Zemřel nečekaně v roce 2007 na dovolené v Itálii.

Karel <br />Plicka

Karel
Plicka

14. 10. 1894 - 6.5. 1987

Vynikající fotograf – výtvarník, režisér, scénárista, kameraman, hudebník, folklorista, hudební vědec a spisovatel, dirigent a pedagog na AMU a FAMU se narodil se českým rodičům ve Vídni. Otec František  (1844–1929) pocházel z Vítova u Slaného, matka roz. Hořčičková (1862–1908) byla rodačkou z České Třebové. Sem se v roce 1900 rodina Plickova přistěhovala. Karlův otec si tu zřídil v Hýblově ulici čp. 67 obchod s prádlem a hračkami. Později se Plickovi přestěhovali do domu čp. 17 na náměstí.


Už od dětství projevoval umělecké nadání, zpíval ve sboru, hrál na housle, dobře maloval a od roku 1904 rád fotografoval (k této činnosti ho přivedl českotřebovský lékárník Adolf Jan Zapský ze Zap).

Zde vychodil měšťanskou školu a do konce svého života se sem rád vracel (zejména za svými příbuznými – známou třebovskou postavičkou byl jeho bratr Emil Plicka). V letech 1909–1913 nejdříve vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové, dále rozvíjel umělecké zájmy na pražské a později berlínské konzervatoři (hra na housle a klavír), byl členem kvarteta Komorního sdružení ve Švédsku a studoval hudební vědy, národopis a historii umění na bratislavské Komenského univerzitě (1927–1931).


Těsně před první světovou válkou nastoupil na první učitelské místo v Úpici (zde se také poprvé setkal se svoji budoucí manželkou). Za války působil jako zpěvák Dvorní opery ve Vídni a u vojenské hudby. Po převratu v roce 1918 byl zprvu učitelem a zakladatelem uměleckého souboru v Novém Městě nad Metují (1918–1923). S pomocí Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka se stal pracovníkem Matice slovenské v Martině (1923–1938), pro kterou sbíral po celém Slovensku lidové písně, pohádky, přísloví, moudra, zvyky a obyčeje. Díky svému fotografickému umění zanechal pro archiv Matice slovenské stovky fotografií, kde zachytil krásu, lyriku a poetiku Slovenska. Z jeho sbírání vznikly knihy Český rok (1944), Český zpěvník (1946), U maminky (1956), Veselá kopa (1956), Slovenský zpěvník (1961), vzpomínky Zlatá brána (1964), Z kytice slovenských pohádek (1965), Spiš (1971), Ptáci (1990) aj.


Poté pracoval jako zdatný pedagog filmového oboru bratislavské Školy umeleckých remesiel (1937–1939), fotograficky zachycoval Prahu ve Státním fotoměřickém ústavu (1939–1945), krátce se stal předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti (1945–1946) a z jeho popudu byla založena pražská FAMU (1946). Zde působil v letech 1946–1950 jako děkan a mimořádný profesor kompozice filmového obrazu. Kvůli slábnoucímu zraku byl nucen školu opustit a odejít na zasloužený odpočinek. Od roku 1926 se začal Karel Plicka zajímat též o filmovou dokumentaristiku. Z jeho rukou coby kameramana, střihače, autora námětu, scenáristy a režiséra vznikly dokumentární snímky Za slovenským ľudom (1928), Po horách, po dolách (1929), Jaro na Podkarpatské Rusi (1929), Zem spieva (1933), Jaro v Praze (1934), Za Slovákmi od New Yorku po Mississippi (1936), Věčná píseň (1941), Praha barokní (1943), Chebsko (1943), Pán prezident na Slovensku (1945) atd.


Mezinárodního věhlasu dosáhl právě snímkem Zem spieva (1933), který byl s českými filmy Extase (1932), Bouře nad Tatrami (1932) a Řeka (1933) oceněn Čestným uznáním za režii a hlavně Cenou města Benátek (1934) na italském II. Mezinárodním filmovém festivalu v italských Benátkách. Jako kameraman se podílel na poválečných dokumentech Otakara Vávry Vlast vítá (1945) nebo Cesta k barikádám (1946) a jako umělecký poradce na snímcích Martina Friče Jánošík (1935) a Varúj…! (1946). Byl to on, kdo Fričovi doporučil pro úlohu Jánošíka budoucího herce Paľo Bielika. Své fotografie, v nichž Plicka dokázal skloubit estetické možnosti, monumentalitu, skvělé osvětlení a kultivovanost, uveřejnil např. ve foto publikacích Slovensko (1937), Praha ve fotografii (1940), Praha královská (1940), Slovensko ve fotografii (1949), Vltava (1957), Žijeme v Praze (1964), Československo (1974), Procházky Prahou (1976) a zejména několikrát vydaný Pražský hrad (1940). Jeho knihy se dočkaly řady překladů a vydání.
Mimo ocenění za své snímky (kromě filmu Zem spieva byl film Po horách, po dolách roku 1932 oceněn Zlatou medaili na Výstavě umění ve Florencii) a čestnými členstvími v různých československých a mezinárodních kulturních institucí (např. Umělecká beseda slovenská, Národopisná společnost československá, Unie slovanských novinářů, Společnost pro hudební výchovu) získal oficiální ceny: Řád práce (1954), Zasloužilý (1959) a Národní (1968) umělec, Národní cena Slovenské socialistické republiky (1975), Řád republiky (1979) či Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam (1991).


Významný a všestranný český a slovenský dokumentární filmař, sběratel, etnograf, fotograf, kameraman, režisér, tvůrce, hudební vědec, spisovatel, pedagog a profesor Karel Plicka zemřel v Praze ve vysokém nedožitém věku devadesáti tří let. Pohřben je na Národním hřbitově ve městě Martin na Slovensku. Na jeho počest vznikly filmové i televizní dokumenty (například v letech 1970 a 1994), byly napsány knižní monografie, otevřeno muzeum ve slovenské Blatnici a vydána poštovní známka (2008).

František <br />Prejsler

František
Prejsler

27. 10. 1925 - 5.7. 1994

Narodil se na Parníku. Měl ještě dva sourozence. Starší sestru Marii a mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal). Po absolvování strojnické průmyslovky nastoupil do parnické textilky, kde působil až do důchodu.

Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek. V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v reprezentaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962, po tomto úspěchu bylo Františku Prejslerovi uděleno veřejné uznání Za zásluhy o rozvoj čs. tělesné výchovy I. stupně.

Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v 18 letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. S českotřebovským dorostem, u kterého pracoval 17 let, získal v roce 1968 titul Mistra  republiky. Působil i jako rozhodčí I. třídy a dlouholetý dopisovatel odborného časopisu Kuželky (vydavatel : Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport). Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.