Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Zdeněk <br />Lang

Zdeněk
Lang

Ing. Zdeněk Lang se narodil se 5. prosince 1932 Byl jistě významnou a populární osobností našeho města, člověk velmi aktivní, ve společnosti kamarádský. Byl opravdovým Třebovákem a všemožně se snažil prosazovat naše město tak, aby znovu nabylo té vážnosti a významu, který mu přísluší. V celém svém snažení ve funkci starosty i dále ve funkci radního nebo zastupitele nebo člena Okresního shromáždění vždy působil velmi aktivně a diskutoval k nejrozmanitějším problémům. Již od mládí byl aktivním sportovcem, snad právě ve sportu získal tolik přátel. Zůstal sportu věrný i jako funkcionář a byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí, kde zastával funkci v majetko-správním oddělení. Byl navíc jmenován krajským zmocněncem PV ČOS ve věci zastupování zájmů České obce sokolské pro jednání s představiteli Pardubického kraje.

Po listopadu 1989 se okamžitě aktivně zapojil do veřejného a politického života nejdříve v Občanském fóru a po jeho rozpadu pak do Občanské demokratické strany, za kterou kandidoval dvakrát do městského zastupitelstva, i do zastupitelstva Pardubického kraje. Od vstupu do veřejného života působil pro vznik samosprávného regionu "Pomezí Čech, Moravy a Kladska", který by existoval vedle systému okresní správy, inicioval jeho vznik v České Třebové a byl i jeho prvním představitelem. Svou myšlenkou poněkud předstihl dobu a nenalezl podporu v žádných oficiálních strukturách. To se ovšem později podařilo jiným, kteří již s podporou okresních orgánů založili "euroregion Glacensis" (Pomezí Čech, Moravy a Kladska), region stejného názvu, ovšem s jiným obsazením a při jeho vzniku také dokonce bez České Třebové. Při dotažení původní myšlenky mohlo být centrum regionu díky Zdeňku Langovi v České Třebové, nyní je v Rychnově nad Kněžnou.

Nelze pominout také Zdeňka Langa jako stavitele a projektanta. Jako odborník právě vždy nejvášnivěji vystupoval při hodnocení studií, plánů a záměrů, o vývoji města měl své představy. Řadu staveb během svého života realizoval, vzpomeňme např. na stavbu krytého bazénu v České Třebové nebo Kulturního domu v Ústí nad Orlicí. Jako aktivní projektant zůstal i ve svém důchodovém věku, kdy účinně pomáhal v projekční kanceláři své dcery Ing. Ivany Smolové.

Zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné, pochován je v České Třebové. Jeho celoživotní práce pro blaho města a společnosti byla oceněna mimořádným uznáním In memoriam od rady města.

František <br />Holomek

František
Holomek

František Holomek se narodil v Střemošicích. Povoláním byl holič, později vodoinstalatér.

Podle slov paní Emílie Holomkové byl manžel zatčen 9. října 1949. Odsouzen byl za velezradu 18. ledna 1951 Státním soudem v Praze následovně: 5 let odnětí svobdy, peněžitý trest 10000 Kčs, náhradní trest 20 dní odnětí svobody, konfiskace celého jmění, ztráta čestných práv občanských na 3 roky. Trest vykonával v jáchymovských uranových dolech v Horním Slavkově. Na podmínku byl propuštěn 24. února 1953. Rehabilitován byl Městským soudem v Praze 7. listopadu 1990.

Vladimír <br />Hladík

Vladimír
Hladík

Celý svůj život usiloval o pokrok v textilním a vláknařském průmyslu a podílel se zásadně na rozvoji odborného školství této oblasti. Narodil se v Poličce v rodině učitele. Vystudoval reálné gymnázium, Státní průmyslovou školu chemickotextilní ve Dvoře Králové n. L. a Karlovu univerzitu v Praze (obor chemie,fyzika). Zde také pod vedením laureáta Nobelovy ceny profesora Heyrovského v roce 1948 obhájil doktorát přírodních věd. Své znalosti později ještě doplnil dálkovým studiem na Vysoké škole elektrotechnické v Praze.

Po studiích pracoval v n.p. Perla Česká Třebová, Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n. Orlicí a od roku 1965 v Ústavu pro zpracování chemických vláken v České Třebové, kde prošel řadou vedoucích funkcí. V letech 1960 až 1965 byl zaměstnán na Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích jako vedoucí katedry chemické technologie textilu. Po těchto letech zde působil jako externí odborník. Byl autorem řady publikací, vysokoškolských učebnic i encyklopedických pomůcek pro textiláky a chemiky. Aktivně také přispíval do mnoha odborných časopisů. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan <br />Tykač

Jan
Tykač

31. 10. 1842 -  13. 11. 1921

Narodil se v Čelákovicích, jeho otec byl řezníkem a v té době měl pronajatý hostinec Na Rynku. Jako absolvent učitelského ústavu Budeč v Praze nastoupil praxi  ve Stochově u Peruce, v Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. Začátkem prosince 1868 přišel za zaměstnáním do České Třebové a tomuto městu zůstal věrný do konce svého života. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků.

Byl dobrým zpěvákem a dirigentem, působil v pěveckém spolku Lumír, přednášel, psal do odborných školních časopisů, do Zíbrtova vlastivědného měsíčníku Český lid, sbíral lidová pořekadla, písně, pranostiky, dětské říkánky a místní pověsti, studoval  a popsal zdejší nářečí. Jeho přičiněním byl založen divadelní spolek Hýbl, knihovna Občanské besedy a hlavně zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum (1888). Stal se jeho prvním správcem, současně založil i Muzejní spolek, který vedl až do své smrti.

Napsal drobné dílko České povídky 1-3. Kromě odborných pedagogických článků vydal i dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách.

Neodpočíval ani v důchodu. V roce 1915 začal psát své paměti, které dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.

František <br />Barcal

František
Barcal

1. 10. 1848 -  26. 10. 1917

Narodil se 1. 10. 1848 v Nových Hradech. Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a poté medicínu na pražské univerzitě. Promoval 27. 2. 1875. Poté přišel do Ústí nad Orlicí a začal pracovat nejprve jako městský lékař, později byl jmenován i lékařem železničním. V průběhu 1. světové války se stal jednatelem nově vzniklé odbočky Červeného kříže. Spolek zřídil a provozoval filiálku c. k. záložní nemocnice Vysokomýtské, která byla umístěna v domě katolických spolků v Ústí nad Orlicí (dnešní Malá scéna) a dr. Barcal se stal společně s dr. F. Vicenou ošetřujícím lékařem. Po smrti syna Klementa se s manželkou Annou rozhodli celý svůj majetek věnovat. Městu Ústí nad Orlicí darovali dům čp. 1 k umístění městského muzea, čítárny a knihovny, který měl být na synovu paměť pojmenován "Klementinum". Založili fond okresní kolonie sirotčí v Ústí nad Orlicí, při Gymnáziu ve Vysokém Mýtě zřídili stipendia a značný obnos peněz věnovali na vybudování okresní veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 10. 1917 v Havlíčkově Brodě a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

Věra  <br />Sekotová

Věra
Sekotová

4. 10. 1935 -  24.2. 2017

Paní Věra Sekotová se narodila v roce 1935 v Ústí nad Orlicí. Po ukončení střední školy jí bylo zakázáno studovat vysokou školu. Proto nastoupila do státního podniku Potraviny. Zde několik let pracovala, než jí bylo umožněno další studium. Studovala obor archivář a v tomto oboru, který byl zároveň jejím velkým koníčkem, pracovala celý život. Pracovala ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Od vzniku pobočky archivu v Ústí nad Orlicí byla jeho první a dlouholetou ředitelkou. Po smrti svého manžela Jana v roce 1972 spojila svůj život s dlouholetým přítelem, malířem Zdeňkem Brožkem s nímž žila až do jeho smrti v roce 2000.

Po odchodu do důchodu se paní Sekotová stala na řadu let kronikářkou města Ústí nad Orlicí. Funkci kronikářky našeho města zastávala do roku 2012, kdy ji předala Marii Steklíkové. Za svůj život napsala velké množství knih zaměřených na regionální historii. Spolupracovala také s mnoha regionálními muzei ve východních Čechách.