Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Pavel <br />Kovář

Pavel
Kovář

Prof. Pavel Kovář je absolventem posledního ročníku SVVŠ před obnovením gymnázia (maturita v r. 1970). Na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudoval obor geobotaniku (ekologickou botaniku) 1970-1975 po 15 letech práce ve dvou ústavech Akademie věd byl po listopadu 1989 povolán zpět na Alma Mater, aby pomohl modernizovat svou mateřskou katedru botaniky, jejímž vedoucím dnes je. Oblasti jeho zájmu spojuje ekologie, zejména krajinná a ekologie obnovy (v angličtině označovaná půvabným termínem ekologie restaurační). Studoval biotické vztahy na deponiích toxických substrátů, po záplavách v roce 1997 se jeho pozornost zčásti přesunula do postižených oblastí, kde se spolu se studenty zajímá o znovuosidlování ploch vegetací a její změny.

Jedním z jeho posledních zahraničních projektů bylo studium biodiverzity v andských ekosystémech „páramos" v Ekvádoru ovlivněných lidskou a vulkanickou činností. Nejnověji vstupuje do jednoho z výzkumných programů EU (tzv. Klíčové akce 1.1.4: Globální změny, klima a biodiverzita, kde se zahraničními kolegy z dalších 13 zemí uspěli s návrhem projektu nazvaného Biodiversity and Habitats). Do České Třebové jezdí pokud jen trochu může za svými rodiči a je čtenářem (příležitostně také dopisovatelem) našeho Českotřebovského zpravodaje.


Je spoluautorem "evropské" knihy "High Nature Value Farming in Europe". Vydali ji editoři v Německu, v níž o titulním tématu pojednává 35 evropských států. Kapitolu za Českou republiku vytvořil se dvěma spolupracovníky právě Pavel Kovář. Další kniha z "dílny" Pavla Kováře je pro změnu výuková, letos na jaře vydaná učebnice ekosystémové a krajinné ekologie.

Karel <br />Kšír

Karel
Kšír

Známý divadelník ochotnického souboru Hýbl. Narodil se v České Třebové. Otec František Kšír byl strojvedoucím Českých drah, matka Ludmila rozená Hubálková byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila. Po ukončení základní školy odešel do Brna, kde se vyučil obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let, až do doby, kdy těžce onemocněl a smrt předčasně ukončila jeho život.

Karel Kšír divadlo nejen hrál, ale i režíroval, byl jednatelem souboru, navrhoval scény divadelních her, psal recenze za celý divadelní okrsek. Za působení v Brně se seznámil s režisérem tamního Národního divadla Ottou Čermákem. Díky jejich přátelství Čermák režíroval několik divadelních představení v České Třebové.

Po přechozené chřipce Karel Kšír onemocněl zápalem plic a to byl začátek jeho dlouhé nemoci ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Bohumír <br />Kobylka

Bohumír
Kobylka

Otec Libor Kobylka se narodil 25.6. 1883. Matka Marie rozená Lipoldová vedla domácnost. Oba pocházeli z Roubaniny u Blanska. Otec byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v České Třebové ve dvacátých letech ovšem měnil díky svému zaměstnání u státní dráhy místo svého pobytu, od roku 1922 se rodina např. odstěhovala na Slovensko do Nových zámků. Zde také Bohumír Kobylka začal navštěvovat obecnou školu a měšťanku. Potom dále studoval na obchodní akademii v Nitře. Po vyhlášení Slovenského štátu se však rodina musela vrátit v dubnu 1939 do Protektorátu. Obchodní akademii proto dokončil v Uherském Hradišti. Hovořil německy, anglicky, maďarsky, byl římskokatolického vyznání, hrál výtečně na klavír a jěště v době, kdy rodina bydlela na Slovensku vystoupil jako student několikrát na koncertech. Do České Třebové se rodina již nevrátila.

Dne 20. února 1940 Bohumír Kobylka bez rozloučení opustil rodinu a přes Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie, kde se již 16.3. 1940 prezentoval u československé branné moci a byl zařazen k velitelské rotě pěšího pluku 1. Bojů na francouzské frontě se, ale nezúčastnil. V létě 1940 připlul lodí Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k pěšímu praporu, absolvoval kurz radiofonie a radiotelegrafický kurz pro zvláštní určení, cvičil se ve střelbě a konspiraci na československé výcvikové stanici Chicheley Hall, kde prodělal také parašutistický výcvik. Jeho výcvik ho předurčoval pro zvláštní účely. V prosinci 1942 byl vybrán pro akci Iridium, vybaven občanskou legitimací Protektorátu č. 2172 na jméno Bohumír Kovařík, nar. 15.5. 1916. 14. 3. byl vyslán jako radista skupiny, ale na území Protektorátu se ani nedostal. 15. 3. spolu s celou osádkou zahynul v troskách sestřeleného letadla u Mnichova. Zde, v Perlacherském lese u Mnichova byl také pohřben. Oba rodiče i bratr byli již od listopadu 1942 až do konce války internováni ve Svatobořicích. O vojenské činnosti Bohumír Kobylky se dochovala řada písemných záznamů.

Za jeho odbojovou činnost získal in memoriam tato ocenění: 7. 3. 1944 mu byla udělena Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítkem F-VB. 22. října 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam.

Podle knihy Dr. Martina Reichla "Cesty osudu", vydalo nakladatelství letecké literatury Svět křídel Cheb v březnu 2004 (ISBN 80-86808-04-1). Na vydání této knihy spolupracoval i další českotřebovský rodák Josef Süsser, žijící v Londýně.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Teréza <br />Nováková

Teréza
Nováková

31.7. 1853 -  13. 11. 1912

Známá spisovatelka z počátku 20. století se zaměřením na regionální témata. Aktivní členka ženského emancipačního hnutí. Pobývala v Litomyšli, po manželovi smrti se přestěhovala do Proseče. Psala romány z venkovského prostředí s regionální tématikou. O České Třebové psala v knihách Děti čistého živého, V lázních pohorských, Na Horách, Slepá Dorotka.

Václav <br />Andres

Václav
Andres

18.7. 1897 -  15.4. 1974

Václav Andres se narodil v Ústí nad Orlicí 18. července 1797 jako čtvrtý syn živnostníka Aloise a Barbary. Za 1. světové války jako voják rakouské armády v Uhrách prošel italskou a ruskou frontu. Domů se vrátil jako válečný invalida, vyučil se hodinářskému řemeslu a pracoval jako samostatný živnostník. V roce 1947 zakoupil na hypoteční úvěr nový dům v Pražské ulici, kde provozoval svoji živnost. Další nebytové prostory poskytoval cukráři Kuběnkovi a holiči Študerovi. Po převratu 1948 musel v domě ubytovat ještě dalšího nájemníka. V roce 1950 byl Václav Andres nezákonným způsobem vzat do vazby, majetek byl zapečetěn a rodina vystěhována do starého domu. V roce1951 byl odsouzen za zkrácení daní, ohrožení devizového hospodářství a ohrožení zásobování k 18 měsícům vězení, po odvolání ke Krajskému soudu v Pardubicích mu byl trest prodloužen o čtyři měsíce. 

Po odpykání celého trestu již ve své profesi pracovat nemohl. Do svých 70 let pracoval v ČSAD Ústí nad Orlicí. Po okupaci v roce 1968 došlo k jeho zhoršení zdravotního stavu, v roce 1972 měl infarkt, ochrnul na polovinu těla. Rozhodnutí o demolici  jeho domu a fyzická nemohoucnost vedla k tomu, že se 15. dubna 1974 zastřelil.

Václav Andres byl rehabilitován Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 19. července 1990, Nejvyššním soudem České republiky 14. dubna 1992.

Antonín  Vratislav<br />Pišta

Antonín Vratislav
Pišta

30.7. 1883 -  18.6. 1936

Narodil se v Kostelci nad Orlicí. V Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Začal v Českém Krumlově, následovaly Židlochovice, Volyně, Heřmanův Městec. Do našeho města přišel v roce 1910. Nastoupil na místo pokladníka a vedoucího úředníka Spořitelny města České Třebové. Během let se propracoval až na místo ředitele ústavu. Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové.


V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995.

 

Zemřel po delší nemoci v Brně.