Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Mazánek

Jan
Mazánek

Narodil se 13. 5. 1851 v Hostovicích. Po studiích v Pardubicích, Moravské Třebové a Hradci Králové získal r. 1869 místo učitele na městské škole v Ústí nad Orlicí. V letech 1873-1909 byl učitelem na obecné škole chlapecké. Spolu s Juliem Kocianem se zasloužili o hudební rozvoj města. V r. 1874 vstoupil do Cecilské hudební jednoty, kde uplatnil své hudební vzdělání. Zavedl nový způsob výuky zpěvu na obecných a měšťanských školách. Věnoval se také ochotnickému divadlu - autor "Pamětí ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí". V r. 1896 z jeho popudu založen spolek divadelních ochotníků Vicena. Spoluzakladatel pěveckého spolku Lumír, čestný člen pěveckého spolku Lukes, Orchestrálního sdružení apod., sbormistr. K významným žákům patřil např. Bohuš Heran. Autor řady metodik a škol zpěvu, ale také literatury pro mládež. Z díla: Vyučování zpěvu na školách obecných a měšťanských, Cvičebnice zpěvu pro školy měšťanské aj. Od 13. 5. 1931 čestný občan města. Zemřel 29. 12. 1937 a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jménem pojmenována jedna z ulic.

Karel <br />Vejrych

Karel
Vejrych

Narodil se v Kolíně nad Labem v rodině vozmistra Společnosti rakousko – uherské státní dráhy Rudolfa Vejrycha a jeho ženy Josefy. Měl ještě dva mladší sourozence – sestru Elu a bratra Rudolfa.

Po studiích na nižším gymnáziu a varhanické škole absolvoval klavírní oddělení pražské konzervatoře u prof. Josefa Jiránka. Hudební vzdělání si ještě rozšířil na školách ve Výmaru (prof. Stavenhagen), Frankfurtu (prof. Eugen D´Albert) a v Paříži. S houslistou Emanuelem Ondříčkem, bratrem slavnějšího houslisty Františka, podnikl turné po Evropě. Měl úspěchy, kritika vyzdvihovala jeho umělecké pojetí hry, vyspělou techniku a oduševnělý přednes. Veškerý volný čas ale věnoval Kozlovu, vesničce ležící v kopcích nad Českou Třebovou. V roce svatby s Bělou Prokůpkovou (1900) zde provedl přístavbu staré chaloupky, patřící Vejrychově rodině. Na podzim téhož roku se v dokončené „ nové chaloupce“ narodila jeho první dcera Libuše. Rodina Karlova zde bydlela po celých deset let. Potom přístavbu dostala sestra Ela.

Po studiích krátce vyučoval na Hudební škole v Litomyšli, pak přijal místo profesora klavírní hry na konzervatoři v Kišiněvě (Rusko). Po jedenáct let tam každoročně dojížděl s rodinou. Žili zde vždy osm měsíců, zbývající čtyři letní měsíce hospodařili v Kozlově. Zakoupili totiž statek od pana Siťaře, řečeného Pecháčka. V době jejich nepřítomnosti, vedli hospodářství rodiče Vejrychovi. Měli ovšem od syna podrobné písemné pokyny …V roce 1911 zanechal Karel profesury a s velkým elánem se dal do práce na přestavbě statku a na vlastních polích v Kozlově. Z téhož roku je také datováno sgrafito Žnečka ve štítě statku (autor Max Švabinský). O několik let později přibylo na vedlejší stěně, nyní zasklené, další sgrafito. Tentokrát od Rudolfa Vejrycha a motivem bylo malé děvčátko – zahradnice.

Karel pracoval i veřejně. Byl členem výkonného výboru agrární strany v pražské centrále, jako člen okresního výboru v Litomyšli se zasloužil o stavbu silnice z České Třebové do Kozlova. Podzim roku 1927 přinesl konec Karlova idilického hospodaření. Při trhání ovoce spadl se stromu. Jeho nejbližší se domnívali, že utrpěl otřes mozku, ale vše bylo mnohem horší. Po několika dnech lékař zjistil, že šlo o záchvat mozkové mrtvice. Nemohl mluvit, číst, psát. Došlo k prodeji poloviny statku a ke koupi domku v Praze 6 Na Pernikářce, kam se oba manželé Běla a Karel přestěhovali. Po několika dalších záchvatech Karel zemřel a jeho žena se do Kozlova již nevrátila. Žila v Praze u dcery Ičky a dožila u dcery Evy (Svobodové).

Jan  Křtitel<br />Hýbl

Jan Křtitel
Hýbl

Byl prozaikem, básníkem, překladatelem, redaktorem, autorem vzdělávacích knih, jeden z prvních spisovatelů z povolání u nás. Narodil se v České Třebové. Jeho kolébka stávala v dřevěné roubence čp. 97 pod kostelem sv. Jakuba. Janovi rodiče, Josef a Alžběta Hýblovi zde provozovali krupařský obchod. Dnes je zde slušivě opravený rohový dům. Slavný rodák je na průčelí budovy připomenut bronzovou pamětní deskou o velikosti 180 cm x 80 cm od akademického sochaře Františka Formánka (byla odhalena 2. října 1932). Je po něm pojmenována i ulice, při které stávala jeho rodná chaloupka a také místní divadelní spolek. Dne na rodném domě pamětní deska od sochaře Fr. Formánka.

V Litomyšli navštěvoval normální školu a v letech 1798 až 1803 pětitřídní gymnázium. Po těchto studiích odešel do Prahy. Zde vystudoval filozofii (1803 – 1805) a začal studovat na technice. Studia zakrátko zanechal a stal se spisovatelem z povolání. Redigoval několik oblíbených časopisů, např. Českého lidumila, Rozmanitosti, Hyllos a Jindy a nyní, jejichž řízení později převzal J.K. Tyl a přejmenoval na Květy české.

Překládal divadelní hry a prózu z němčiny. Drobné prózy také sám psal jako např. Poučné a kratochvilné historie o strašidlech, nebo humoresku Justýnčin mistrovský kus. Napsal také významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů (1816), z něhož pak vycházeli další pokračovatelé v zobrazení obrozeneckého divadla. Ke konci života navázal na činnost V.M. Krameria vydáváním děl starší české literatury (D. Adam z Veleslavína, J.F. Hammerschmidt, Paleček …). Psal jazykem prostým a jadrným. V časopisech, jejichž společenská funkce měla ráz populárně výchovný, pečoval i o praktické vzdělávání lidu. Pracoval v Turečkově tiskárně v Litomyšli jako korektor, v letech 1828-34 nesl významný podíl na chodu tiskárny.

Vlastní spisovatelská tvorba a překladatelství jej nemohly uživit, musel pracovat i jako korektor a jazykový upravovatel cizích textů. Mnoho také vykonal pro divadlo. Již jako student hrával divadlo ve svém rodišti a později se stal horlivým ctitelem Thalie v Praze. Upravoval a překládal divadelní hry, napsal významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů (1816). Zemřel tělesně vyčerpán úmornou prací i nezdravým způsobem života. Pochován je na Olšanských hřbitovech.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Eduard <br />Stříbrný

Eduard
Stříbrný

8.2. 1891 - 3. 11. 1974

Regionální historik a spisovatel, autor rukopisných knih "Z kroniky rodu a života" a "Typy a figurky", milovník umění a přírody, odborník na parní kotle.
Narodil se v České Třebové v rodině vrchního revidenta drah. Když mu bylo šest let, odstěhovali se jeho rodiče z domku čp. 176 v Riegrově ulici na nedaleký Trávník do chalupy matčiných rodičů čp. 528, který stál u sochy sv. Václava.
Obecnou a měšťanskou školu vychodil v místě rodiště, reálné gymnázium vystudoval v Olomouci a strojní inženýrství v Praze. Po studiích krátce učil na vysoké škole, pak pracoval v oboru parních kotlů. Nejprve jako zkušební, později vrchní komisař na státních úřadech v Praze, Chebu, Teplicích v Čechách a Liberci. V době výslužby žil v Děčíně, kde vedl kroniku, psal články a přednášel. Když v roce 1968 ovdověl, vrátil se do České Třebové, města svého mládí. V rodině sestry a mezi starými přáteli našel nový domov, který tolik potřeboval.
Byl rozeným hercem, zpěvákem, spisovatelem, vypravěčem, měl rád výtvarné umění a hudbu, rád cestoval. Procestoval velkou část Evropy, byl ve Francii, Itálii, Jugoslávii, Švédsku, Norsku, podíval se na Špicberky za severním polárním kruhem i do Alžíru v severní Africe. K cestování použil i koně. V roce 1938 s ním projezdil téměř celé Čechy. Vyjel z Chebu, navštívil České Budějovice, Českou Třebovou, Liberec a skončil opět v Chebu. Cesta trvala celý měsíc. Dopisoval si s řadou významných osobností (Alois Jirásek, Gustav Frištenský, Karel Plicka, Max Švabinský, Alfons Mucha, V.V. Štech …). Velká část korespondence s nimi je uložena v archivu Městského muzea v České Třebové. Se svým přítelem, senátorem Jiřím Pichlem po léta organizoval pravidelné schůzky českotřebovských rodáků žijících v Praze. Jeho veselé i vážné příspěvky ze života v České Třebové bývaly zlatým hřebem těchto večírků.
Z jeho spisovatelské činnosti mají pro nás největší význam Paměti, které začal psát na popud známého politika, českotřebovského rodáka Gustava Habrmana.
Byl pamětníkem a oblíbeným vypravěčem historek z dávno zmizelých časů staré České Třebové. Své vzpomínky uložil ve dvoudílné rukopisné kronice nazvané prostě "Paměti" (první díl je v pevné vazbě Františka Navary nazván "Z kroniky rodu a života" a druhý díl potom "Typy a figurky"). Zachytil v nich svoji rodinu, dětství, školní léta i dobu studií, období prožité ve světě, ale i život, všelijaké osoby a figurky svého rodiště na přelomu století, převážně Trávníka s Riegrovou ulicí a nejbližším okolím. Historky ze života někdejších obyvatel města jsou podány s vtipem pro autora typickým. Zajímavé jsou i ukázky svérázného způsobu mluvy obyvatel staré Třebové.
Poslední tři roky života byl postižen krutou chorobou, naprostou hluchotou. Zemřel v České Třebové, kde byl také pochován. Ne však nadlouho. Dnes jsou ostatky ing. E. Stříbrného uloženy na hřbitově v Kralupech nad Vltavou. Na českotřebovském hřbitově má postaven pomník.

František <br />Hoffmann

František
Hoffmann

23.2. 1920 - 1. 10. 2015

Narodil se 23. února 1920 v Litomyšli. Archivář, publicista.
Archivář, historik, publicista. Absolvoval pražskou filozofickou fakultu a Státní archivní školu. 

Narodil se v Litomyšli v rodině pekaře, navštěvoval místní gymnázium a v roce 1939 zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. To musel záhy kvůli uzavření českých vysokých škol přerušit. Absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chocni a začal pracovat jako pomocník v advokátní kanceláři (od ledna 1941). Po třech měsících změnil pracoviště a do konce války působil v Hospodářské skupině maloobchod v Litomyšli[1].

Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obory historie a filozofie) a Státní archivní školu v Praze. Po vysokoškolských studiích přišel v roce 1950 do Jihlavy, kde vybudoval jeden z největších archivů na Moravě. Angažoval se v procesu pražského jara a tak musel v období normalizace odejít. Od roku 1971 pracoval v kodikologickém oddělení Ústředního archivu ČSAV v Praze, i nadále se ale věnoval regionálním dějinám Jihlavska.[2] Jeho manželkou byla historička a archivářka PhDr. Jaroslava Hoffmannová (1942).

 

 

Dílo

  • Z počátků průmyslu a dělnického hnutí na Jihlavsku. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1958. 16 s.
  • Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1958. 172 s.
  • Jihlavské právo. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1959. 75 s.
  • Jihlava v husitské revoluci. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1961. 254 s.
  • Nové listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Brno : Blok, 1967, 296 s.
  • České město ve středověku. Život a dědictví. Praha : Panorama, 1992. 453 s. ISBN 80-7038-182-5.
  • Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 712 s. ISBN 978-80-7106-543-2.
  • Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Ekon Jihlava 2009, 494 s.
  • Výbor kodikologických rozprav a studií. Studia codicologica selecta (Studie o rukopisech – Monographia XVI). Praha : Masarykův ústav - Archiv Akademie věd České republiky v. v. i., 2010, 494 s. ISBN 978-80-86495-75-0.
  • František Hoffmann devadesátiletý. Výbor studií a článků: Iglaviensia. Jihlava : Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2010, 463 s. ISBN 978-80-86931-49-4.
  • Sedm století historie Jihlavy v obrazech. Jihlava : Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2015.
Vratislav <br />Čáslavka

Vratislav
Čáslavka

1.2. 1930 -     ?   

Vratislav Čáslavka byl  28. června 1953 obviněn a odsouzen Vyšším vojenským soudem v Trenčíně za vyzvědačství (údajné vyzrazení zpráv o svém útvaru) na 16 let odnětí svobody (uranové doly v Jáchymově), propadnutí majetku a k ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Propuštěn byl na amnestii 11. 5. 1960.

Rehabilitován byl Vyšším vojenským soudem v Trenčíně 11. září 1990.