Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Břetislav <br />Jíra

Břetislav
Jíra

Břetislav Jíra, rodák z Pastvin, povoláním obchodní příručí, později dělník, byl zatčen po návratu ze zahraničí, kde si jen něco zařizoval, a odsouzen (10. června 1949 Státním soudem v Praze a 13. března 1951 Nejvyšším soudem v Praze) za velezradu k 12 letům odnětí svobody, propadnutí čtvrtiny majetku, k peněžitému trestu 10000 Kčs a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Trest si odpykával ve věznici na Borech, v Libkovicích na šachtě a v Jáchymově. V roce 1954 byl Břetislav Jíra na podmínku propuštěn.
Břetislav Jíra byl rehabilitován Krajským soudem v Praze 4. září 1990.

Arne <br />Novák

Arne
Novák

Často pobýval se svoji rodinou v bývalých lázních Na Horách. Toto místo si obzvláště oblíbil. Byl synem středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od r. 1895 v Praze. Vystudoval germanistiku a bohemistiku na Karlově univerzitě (1898-1902). V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně. Učil poté jako středoškolský učitel v Praze, Kutné Hoře. 1906 získal docenturu v německé litarutury a roku 1910 i dějin literatury české. Po zvýšení kvalifikace se stal v roce 1920 profesorem české literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Na které se dvakrát stal jejím rektorem a to v roce 1938 a 1939. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.


Od roku 1921 působil jako spolupracovník Lidových novin, dále spolupracoval s časopisy Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy atd. Je autorem i několika knih.

Eduard <br />Stříbrný

Eduard
Stříbrný

Regionální historik a spisovatel, autor rukopisných knih "Z kroniky rodu a života" a "Typy a figurky", milovník umění a přírody, odborník na parní kotle.
Narodil se v České Třebové v rodině vrchního revidenta drah. Když mu bylo šest let, odstěhovali se jeho rodiče z domku čp. 176 v Riegrově ulici na nedaleký Trávník do chalupy matčiných rodičů čp. 528, který stál u sochy sv. Václava.
Obecnou a měšťanskou školu vychodil v místě rodiště, reálné gymnázium vystudoval v Olomouci a strojní inženýrství v Praze. Po studiích krátce učil na vysoké škole, pak pracoval v oboru parních kotlů. Nejprve jako zkušební, později vrchní komisař na státních úřadech v Praze, Chebu, Teplicích v Čechách a Liberci. V době výslužby žil v Děčíně, kde vedl kroniku, psal články a přednášel. Když v roce 1968 ovdověl, vrátil se do České Třebové, města svého mládí. V rodině sestry a mezi starými přáteli našel nový domov, který tolik potřeboval.
Byl rozeným hercem, zpěvákem, spisovatelem, vypravěčem, měl rád výtvarné umění a hudbu, rád cestoval. Procestoval velkou část Evropy, byl ve Francii, Itálii, Jugoslávii, Švédsku, Norsku, podíval se na Špicberky za severním polárním kruhem i do Alžíru v severní Africe. K cestování použil i koně. V roce 1938 s ním projezdil téměř celé Čechy. Vyjel z Chebu, navštívil České Budějovice, Českou Třebovou, Liberec a skončil opět v Chebu. Cesta trvala celý měsíc. Dopisoval si s řadou významných osobností (Alois Jirásek, Gustav Frištenský, Karel Plicka, Max Švabinský, Alfons Mucha, V.V. Štech …). Velká část korespondence s nimi je uložena v archivu Městského muzea v České Třebové. Se svým přítelem, senátorem Jiřím Pichlem po léta organizoval pravidelné schůzky českotřebovských rodáků žijících v Praze. Jeho veselé i vážné příspěvky ze života v České Třebové bývaly zlatým hřebem těchto večírků.
Z jeho spisovatelské činnosti mají pro nás největší význam Paměti, které začal psát na popud známého politika, českotřebovského rodáka Gustava Habrmana.
Byl pamětníkem a oblíbeným vypravěčem historek z dávno zmizelých časů staré České Třebové. Své vzpomínky uložil ve dvoudílné rukopisné kronice nazvané prostě "Paměti" (první díl je v pevné vazbě Františka Navary nazván "Z kroniky rodu a života" a druhý díl potom "Typy a figurky"). Zachytil v nich svoji rodinu, dětství, školní léta i dobu studií, období prožité ve světě, ale i život, všelijaké osoby a figurky svého rodiště na přelomu století, převážně Trávníka s Riegrovou ulicí a nejbližším okolím. Historky ze života někdejších obyvatel města jsou podány s vtipem pro autora typickým. Zajímavé jsou i ukázky svérázného způsobu mluvy obyvatel staré Třebové.
Poslední tři roky života byl postižen krutou chorobou, naprostou hluchotou. Zemřel v České Třebové, kde byl také pochován. Ne však nadlouho. Dnes jsou ostatky ing. E. Stříbrného uloženy na hřbitově v Kralupech nad Vltavou. Na českotřebovském hřbitově má postaven pomník.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Zdeněk <br />Lang

Zdeněk
Lang

5. 12. 1932 -  25.2. 2001

Ing. Zdeněk Lang se narodil se 5. prosince 1932 Byl jistě významnou a populární osobností našeho města, člověk velmi aktivní, ve společnosti kamarádský. Byl opravdovým Třebovákem a všemožně se snažil prosazovat naše město tak, aby znovu nabylo té vážnosti a významu, který mu přísluší. V celém svém snažení ve funkci starosty i dále ve funkci radního nebo zastupitele nebo člena Okresního shromáždění vždy působil velmi aktivně a diskutoval k nejrozmanitějším problémům. Již od mládí byl aktivním sportovcem, snad právě ve sportu získal tolik přátel. Zůstal sportu věrný i jako funkcionář a byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí, kde zastával funkci v majetko-správním oddělení. Byl navíc jmenován krajským zmocněncem PV ČOS ve věci zastupování zájmů České obce sokolské pro jednání s představiteli Pardubického kraje.

Po listopadu 1989 se okamžitě aktivně zapojil do veřejného a politického života nejdříve v Občanském fóru a po jeho rozpadu pak do Občanské demokratické strany, za kterou kandidoval dvakrát do městského zastupitelstva, i do zastupitelstva Pardubického kraje. Od vstupu do veřejného života působil pro vznik samosprávného regionu "Pomezí Čech, Moravy a Kladska", který by existoval vedle systému okresní správy, inicioval jeho vznik v České Třebové a byl i jeho prvním představitelem. Svou myšlenkou poněkud předstihl dobu a nenalezl podporu v žádných oficiálních strukturách. To se ovšem později podařilo jiným, kteří již s podporou okresních orgánů založili "euroregion Glacensis" (Pomezí Čech, Moravy a Kladska), region stejného názvu, ovšem s jiným obsazením a při jeho vzniku také dokonce bez České Třebové. Při dotažení původní myšlenky mohlo být centrum regionu díky Zdeňku Langovi v České Třebové, nyní je v Rychnově nad Kněžnou.

Nelze pominout také Zdeňka Langa jako stavitele a projektanta. Jako odborník právě vždy nejvášnivěji vystupoval při hodnocení studií, plánů a záměrů, o vývoji města měl své představy. Řadu staveb během svého života realizoval, vzpomeňme např. na stavbu krytého bazénu v České Třebové nebo Kulturního domu v Ústí nad Orlicí. Jako aktivní projektant zůstal i ve svém důchodovém věku, kdy účinně pomáhal v projekční kanceláři své dcery Ing. Ivany Smolové.

Zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné, pochován je v České Třebové. Jeho celoživotní práce pro blaho města a společnosti byla oceněna mimořádným uznáním In memoriam od rady města.

Karel <br />Kšír

Karel
Kšír

23. 12. 1892 -  13. 12. 1944

Známý divadelník ochotnického souboru Hýbl. Narodil se v České Třebové. Otec František Kšír byl strojvedoucím Českých drah, matka Ludmila rozená Hubálková byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila. Po ukončení základní školy odešel do Brna, kde se vyučil obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let, až do doby, kdy těžce onemocněl a smrt předčasně ukončila jeho život.

Karel Kšír divadlo nejen hrál, ale i režíroval, byl jednatelem souboru, navrhoval scény divadelních her, psal recenze za celý divadelní okrsek. Za působení v Brně se seznámil s režisérem tamního Národního divadla Ottou Čermákem. Díky jejich přátelství Čermák režíroval několik divadelních představení v České Třebové.

Po přechozené chřipce Karel Kšír onemocněl zápalem plic a to byl začátek jeho dlouhé nemoci ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Josef <br />Kolář

Josef
Kolář

18. 12. 1884 -  22.3. 1942

Josef Kolář se narodil 18. 12. 1884 v Bílé Třemešné u Dvora Králové nad Labem. Studoval na Karlově univerzitě v Praze. Do Vysokého Mýta přišel roku 1918 a stal se profesorem gymnázia. Učil latině a řečtině, tělocvik a jiné předměty. Vysoké Mýto si zamiloval a sloužil mu s velkou láskou a opravdovostí. S jeho učitelským posláním a láskou ke klasickým řečem souvisí jeho činnost literární. Přeložil básnická díla Lucretiova "De rerum natura" (O podstatě vzniku světa). V letech 1938-41 byl ředitelem gymnázia. Profesor Kolář přilnul od studentských let k sokolství. Cvičil již na V. sletu s Vinohradskou jednotou, od roku 1921 byl jednatelem a od roku 1926 byl starostou východočeské župy Pippichovy a Jednoty vysokomýtské. Byl také členem kuratoria Odborné školy pro ženské povolání, Spolku pro pěstování her mládeže a knihovník Spolku přátel střední školy ve Vysokém Mýtě. V rámci akce zatýkání sokolských funkcionářů byl 8. 10. 1941 společně se starostou města Františkem Nimshausem a členem župní jednoty jednatelem Albertem Gottwaldem zatčen. Byli převezeni do Pardubic, odkud byli začátkem prosince 1941 převezeni do terezínské Malé pevnosti, kam byli soustředěni všichni činovníci Sokola. Celkem bylo uvězněno 168 sokolských činovníků. V lednu 1942 byli za krutých mrazů byli převezeni do Osvětimi, kde jich do půl roku umřelo 153. Byl mezi nimi i Josef Kolář, který byl dne 22. 3. 1942 utlučen (Andrle v knize Osobnosti Vysokého Mýta 1310 - 2001 uvádí datum 16. 3. 1942).