Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaromír <br />Lahulek

Jaromír
Lahulek

Narodil se 26. 11. 1892 v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1912). Do Ústí nad Orlicí přišel v prosinci 1914 jako úředník spořitelny a záložny. Bydlel ve služebním bytě v Lochmanově ulici čp. 158. Organizátor kulturního, společenského a sportovního života města - člen ochotnického divadelního souboru Vicena (vytvořil na 47 rolí, režíroval, psal scénickou hudbu), člen nově založeného Sportovního klubu (později předseda), trenér házené a atletiky. Přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy. Při slavnostním otevření (září 1936) dirigoval zahajovací představení Smetanova "Tajemství". Veškerý volný čas věnoval dirigování, organizování hudebního života a skladatelské činnosti. Dirigoval dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes (1920-35), byl dirigentem Orchestrálního sdružení, Cecilské hudební jednoty, patřil k zakl. Hudební školy Jaroslava Kociana (1939), kde externě učil hře na hoboj a fagot (až do r. 1951). Napsal na sta tanečních a drobných skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo více než 80 rukopisů. Z díla: Památce Husově, Boží bojovníci, Fantazie na chorál Kdož jste boží bojovníci, Pochod tkalců. Zemřel 5. 12. 1959 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově společně se svojí ženou Hedvou, která zemřela v roce 2001. Dne 26. 11. 1992 se stal čestným občanem města in memoriam.

Jan <br />Kapusta

Jan
Kapusta

Narodil se v České Třebové. Maturoval na gymnáziu v Lanškrouně v roce 1951, pokračoval ve studiu na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (1951-1956), obor hudební věda, estetika a historie. Po ukončení studia pracoval převážnou část života v muzejnictví, a to v Zábřehu, Olomouci, Litomyšli a Poličce. Byl autorem trvalých expozic litomyšlského a poličského muzea, zasloužil se o vznik Památníku Bohuslava Martinů v Poličce a vypracoval scénáře mnoha příležitostných výstav.

Řadu let byl redaktorem periodik Vlastivědný sborník Severní Morava, sborník Zábřeh v minulosti a přítomnosti, Zprávy z muzeí od Trstěnické stezky, v němž publikoval celou řadu důležitých příspěvků. V roce 1983 byl donucen z politických důvodů práci v muzejnictví opustit. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Státním rybářství v Litomyšli jako pomocný dělník. Stále se ale věnoval publikační činnosti. Je autorem deseti knih a asi pěti set publikací o hudbě a výtvarném umění 19. století. Středem jeho zájmu bylo a je výtvarné umění a hudební věda, zejména pak sociologie hudby. Do současnosti napsal na 430 studií, článků a textů katalogů výstav a 10 samostatných monografií, např. Josef Matička - Sen o Litomyšli, Dechové kapely, pochod a František Kmoch, propagační brožuru Polička.

Jako zakládající člen Společnosti Bohuslava Martinů každoročně připravoval do sousední malé vesničky Vlčkova na poslední víkend v květnu slavnost Otevírání studánek. Podílel se také na kulturním dění města Litomyšle a širšího regionu (přednášková činnost, práce v kulturních komisích, ve výborech Smetanovy Litomyšle a Mladé Smetanovy Litomyšle, v Mužském pěveckém sboru). Přesto, že bydlí v Litomyšli, na své rodné město nikdy nezapomněl. Neunikla mu jediná výstava s výtvarným zaměřením, která se v České Třebové uskutečnila, některé z nich sám zahajoval. Zemřel 7. 5. 2011 v Litomyšli.

Ve šlépějích otce kráčí syn Jan Kapusta mladší, absolvent Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1980 působí v Galerii výtvarného umění v Náchodě (historik umění, ředitel).

Antonín <br />Adamec

Antonín
Adamec

Antonín Adamec byl původním povoláním učitel na odborném učilišti. 9. února 1965 byl krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k 2 letům odnětí svobody.  Jeho dcera Zdislava Králová na svého otce vzpomíná: "Můj otec byl obviněn z údajného zločinu, že od roku 1956 do roku 1963 ´veden nepřátelstvím k socialistickému zřízení vyhotovoval štvavé protistátní letáky a posílal je čelným představitelům republiky, KSČ, ústředním orgánům a institucím...´ V květnu 1965 při amnestii prezidenta republiky mu byl trest snížen na jeden rok a 16. srpna byl podmínečně propuštěn na svobodu."
Antonín Adamec byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 18. ledna 1991.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan <br />Steklík

Jan
Steklík

5.6. 1938 -  11. 11. 2017

Narodil se 5. 6. 1938 v Ústí nad Orlicí. Jeden z protagonistů českého land-artu a prvních českých tvůrců akcí v přírodním prostředí. Vytvořil specifické pojetí konceptuálního umění v podobě kreseb - her (paradoxy, možnost zapojení diváka). Často se účastnil výstav i ve Východočeském kraji. Samostatně: r. 1960 v Pardubicích - Kabaret (s J. Tomanem), r. 1961 v Pardubicích v Galerii mladých (s K. Neprašem). Kolektivní výstavy: v Městské Galerii v Poličce (1963, 1965), r. 1964 v Pardubicích a na Rychnově 64, r. 1967 v Haškově Lipnici, r. 1968 v Domě umělců v Hradci Králové. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, Tovaryšstva malířského a Unie výtvarných umělců. Věnuje se také knižní a časopisecké ilustraci. Jeho dílo je zastoupeno v pražské Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, Grafickém kabinetu v Drážďanech, Muzeu humoru v italském Tolentinu aj.

13. 10. 2016 bylo Janu Steklíkovi uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí.

Jan Steklík zemřel 11. listopadu 2017. Do posledních chvil pilně pracoval. 

Jaroslav <br />Bittl

Jaroslav
Bittl

20.6. 1931 -  20. 12. 2015

Narodil se 20. června 1931 v Praze. V roce 1939 se na dlouhou dobu přestěhoval do České Třebové. Absolvoval zde obecnou školu, měšťanskou školu a odmaturoval na gymnáziu. Studoval Masarykovu univerzitu, Pedagogická studia dokončil v Pardubicích. Mnoho let pracoval jako vedoucí výtvarného oboru na LŠU v Pardubicích, kde posléze pracoval také jako ředitel této školy. Byl nadaný nejen po stránce výtvarné, ale známa je také jeho básnická tvorba. V roce 2000 se vrátil do České Třebové. V roce 2012 obdržel cenu města Česká Třebová - Kohout za dlouholetou výtvarnou a spisovatelskou práci.  

Vilém <br />Brázda

Vilém
Brázda

11.6. 1901 -  28.6. 1931

Jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy.
Mladý Vilém začal studovat reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU v Praze (profesor Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři Boucher, Bourdelle).

Po studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u gymnázia). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze? Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nestihl naplnit. Zemřel nečekaně při nedělním koupání ve Štěchovicích. Pohřben je na olšanském hřbitově.