Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Františka Viktorie<br />Honlová

Františka Viktorie
Honlová

Patří mezi významné českotřebovské ženy. Byla nadšenou vlastenkou, politickou i sociální pracovnicí.

Narodila se v České Třebové. Na svět přišla v domku čp. 52 v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla v ulici Riegrově čp. 187. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými květovanými šátky, byli dobře ekonomicky zajištěni. Matkou byla Františka, rozená Pávková z Velké Řetové. Když byly Františce dva roky, odstěhovala se rodina do Litomyšle. V Litomyšli zůstali Honlovi jen rok, pak se vrátili do Třebové, kde otec zakoupil jednopatrový dům čp. 85 v místě zvaném Na ostrově.

Františka nejprve vychodila pětitřídní obecnou školu ve svém rodišti a pak klášterní dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí výtvarné umění a ochotnické divadlo.

Ve městě působila téměř ve všech spolcích. Byla spoluzakladatelkou divadelního souboru Hýbl a pracovala v Sokole. Své vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života i o češtině s místními studenty. Její dům Na Ostrově se také stával jakýmsi místním literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také měla velmi vyvinuté sociální cítění.

Když se v roce 1887 ve městě otevřela německá škola a brzy na to i opatrovna, marně upozorňovala místní veřejnost na hrozící nebezpečí. Tehdy se rozhodla proti poněmčení bojovat sama. Absolvovala v Praze kurz pro učitelky mateřských škol a od roku 1872 dvě desítky let provozovala ve svém rodném městě vlastní soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku a nezištně opatrovala děti, které by jinak byly odsouzeny k toulání po ulicích nebo k poněmčování v německé opatrovně.


O tom, že to neměla jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902 propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16 let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech několik set chudých dětí před smrtí podvyživením. Žila vždy skromně, jmění, které získala po rodičích a které jen vlastním odříkáním udržela, odkázala městu České Třebové. Mělo sloužit k vybudování dalšího dětského zařízení.

Když zemřela, městská rada ji vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí, starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový háj na českotřebovském hřbitově.

Gabriel  B.<br />Kubelka

Gabriel B.
Kubelka

Do našeho města přišel s otevřením chlapecké a dívčí měšťanské školy v roce 1874. Tehdy se nová škola ještě nacházela v soukromém domě Hynka Rybičky na rohu náměstí a Skuhrovské ulice.

Přestože se v našem městě nenarodil (byl rodák z Přestavlků), svůj druhý domov si velice oblíbil. Svědčí o tom řada básní a hlavně nám všem známé čtyřverší, vtesané do kamene pro studánku Javorka. V České Třebové se také oženil. Jeho ženou se stala dcera kupce a bývalého purkmistra Jana Čížka. Byl dobrým učitelem zároveň i uznávaným básníkem. Napsal řadu lyrických básní, mnohé z nich byly otištěny v Šimáčkově časopise Světozor, některé otiskl Svatopluk Čech ve svých Květech. Mnohé básně G. Kubelka i také překládal. Zemřel 26. října 1900 a jeho hrob je na novém českotřebovském hřbitově.

František <br />Maloch

František
Maloch

Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Vystudoval vyšší reálku a pak učitelský ústav v Kutné Hoře. Začal učit na obecné škole v České Třebové (1887 - 1893), dalším jeho působištěm byla Třemešná u Plzně a Plzeň, kde učil na měšťanských a pokračovacích školách. V březnu 1918 odešel na Slovensko, kde působil jako středoškolský profesor na učitelských ústavech v Levicích a později ve Štubnianských Teplicích u Martina.

Přestože se botanice věnoval již za svého působení v České Třebové, systematickému sbírání rostlin se věnoval až od roku 1896. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin, které jsou uloženy v mnoha pečlivě zhotovených herbářích. Malochovy herbáře vlastní Univerzita J.E. Purkyně v Brně, přírodovědecká fakulta UK v Praze, Národní muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeden z Malochových herbářů o 108 položkách má ve svých sbírkách i Městské muzeum v České Třebové. František Maloch pořídil i řadu fotografií zajímavých lokalit, které jsou dnes většinou chráněnými územími. Aktivně se také podílel na úseku ochrany přírody.

Když byl v roce 1925 penzionován, vrátil se ze Slovenska do Plzně. V terénu ale již nikdy nepracoval. Zemřel v Plzni ve věku nedožitých 78 let.

V polesí Háj nad řekou Berounkou byla dne 23. září 1951 odhalena pamětní deska věnovaná význačnému botanikovi Františku Malochovi. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno chráněným nalezištěm a pojmenováno Malochova skalka. V roce 2003 byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km, má celkem 11 informačních tabulí a prochází i přes chráněné území Malochova skalka.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František  Václav<br />Krejčí

František Václav
Krejčí

4. 10. 1867 -  30.9. 1941

Narodil se v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1882-1886) a po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886-1887) nastoupil nejprve na školu v nedaleké Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové (1887-1895). Již jako mladý učitel psal články náboženské, politické a literární. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Z jeho podnětu vznikl obranný spolek Národní jednota severočeská.

Když se po konfliktu s úřady zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy (1895). Nejprve vstoupil jako redaktor do redakce České noviny, po jejich zrušení přešel do známých Rozhledů (1896-97), které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku (1897-1933) vstupem do redakce Práva lidu jako vedoucí kulturní rubriky a rubriky literatury a umění. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se s úspěchem napsat román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil a také romány z poválečných let – Poslední a U protinožců. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (byla hrána na prknech ND) a Žena a vlast. Byl i dobrým překladatelem z němčiny a francouzštiny.


Po roce 1918 se víc než kritik a publicista angažoval politicky (vedoucí delegace vyslané československou vládou k legiím na Sibiř, člen senátu Národního shromáždění atd.) Podílel se na kulturní a osvětové činnosti sociální demokracie, v letech 1918–20 byl poslancem Národního shromáždění, 1919–20 vedl delegaci prezidenta Masaryka k čs. legiím na Sibiři, 1920–35 byl senátorem. V r. 1937 dostal čestný doktorát UK. Z období vytváření československé státnosti patří však ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. V České Třebové vydal nakladatel František Lukavský tento Manifest spolu s Prohlášením Českého svazu ve vídeňské říšské radě jako bibliofilský tisk k 10. výročí státní samostatnosti s předmluvou právě F. V. Krejčího.


Byl také autorem původního námětu pro filmové drama Svítání (1933) scenáristy Otakara Vávry a režiséra Václava Kubáska. Jedná se o první český zvukový film, který se významně zaobírá sociální tématikou.

Když F. V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti – České Třebové. jeho hrob byl v roce 2002 opraven. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena bronzová pamětní deska. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867–1941.

František <br />Holomek

František
Holomek

10. 10. 1927 - 5.3. 1984

František Holomek se narodil v Střemošicích. Povoláním byl holič, později vodoinstalatér.

Podle slov paní Emílie Holomkové byl manžel zatčen 9. října 1949. Odsouzen byl za velezradu 18. ledna 1951 Státním soudem v Praze následovně: 5 let odnětí svobdy, peněžitý trest 10000 Kčs, náhradní trest 20 dní odnětí svobody, konfiskace celého jmění, ztráta čestných práv občanských na 3 roky. Trest vykonával v jáchymovských uranových dolech v Horním Slavkově. Na podmínku byl propuštěn 24. února 1953. Rehabilitován byl Městským soudem v Praze 7. listopadu 1990.

Miloslav <br />Chleboun

Miloslav
Chleboun

19. 10. 1899 - 1. 12. 1983

Miloslav Chleboun se narodil, žil i zemřel ve Džbánově. Pracoval jako rolník. Jeho pronásledování bylo částečně způsobeno i činností jeho matky - poslankyně a senátorka předválečného parlamentu Československé republiky. Miloslav Chleboun byl odsouzen dvakrát. Poprvé ho Okresní soud v Litomyšli 30. prosince 1952 odsoudil za pobuřování proti republice na 8 měsíců odnětí svobody. 8. června 1960 ho Krajský soud v Hradci Králové odsoudil za sdružování proti republice na 3,5 roku odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských, k propadnutí jmění a ke ztrátě volebního práva na 3 roky po odpykání trestu. Miloslav Chleboun byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 25. července 1990 a Krajským soudem v Hradci Králové 25. ledna 1991.