Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Pavla <br />Vicenová-Rousová

Pavla
Vicenová-Rousová

Narodila se 11. 2. 1884 v Kostelci nad Černými lesy. Otec MUDr. Fr. Vicena, lékař a dlouholetý starosta Ústí nad Orlicí. Vystudovala obory malířského umění na UMPRUM (figurální kresba), speciálku u prof. Schikanedra. Od r. 1908 prof. kreslení na dívčím gymnáziu v Praze. Letní prázdniny trávila u rodičů v Ústí n. O., v díle zachovala mnoho ústeckoorlických malebných zákoutí a chalup. První samostatnou výstavu uskutečnila v r. 1918. Grafice se věnovala od r. 1924 jako členka SČUG Hollar. S "Hollarem"  vystavovala nejen v Čechách, ale často i v cizině (Japonsko). V r. 1925 se provdala za žambereckého rodáka, sochaře Fr. Rouse. Ilustrátorka básní J. V. Sládka Zlatý máj, autorka řady podobizen, obrazů z Krkonoš, Prahy a drobné grafiky a exlibris. Řada kreseb, portrétů a dřevorytů uložena ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřela 19. 1. 1939 v Praze a dle přání je pochována v rodinné hrobce Vicenových v Ústí nad Orlicí.

František  <br />Vicena

František
Vicena

Narodil se 3. 9. 1846 v čp. 171 Hynkovi a Pavle Vicenovým. Po odchodu rodičů k divadlu vychován babičkou. Po maturitě se zapsal do semináře, ale na radu Jana Nerudy přešel na medicínu, promován 31. 5. 1873. Do r. 1889 vrchnostenským lékařem v Kostelci nad Černými lesy. Po návratu do rodného města 29. 6. 1889 pracoval v městské správě, v letech 1897-1919 starostou. Jeho zásluhou založen nový městský hřbitov, zřízen vodovod, dobudována tkalcovská škola. Vznikla i městská elektrárna, nové chodníky a kanalizace. Aktivní člen různých spolků (Sokolská jednota, Okrašlovací spolek, Cecilská hudební jednota), důraz kladl na vzdělávací činnost. Zemřel 23. 7. 1919 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

Arne <br />Novák

Arne
Novák

Často pobýval se svoji rodinou v bývalých lázních Na Horách. Toto místo si obzvláště oblíbil. Byl synem středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od r. 1895 v Praze. Vystudoval germanistiku a bohemistiku na Karlově univerzitě (1898-1902). V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně. Učil poté jako středoškolský učitel v Praze, Kutné Hoře. 1906 získal docenturu v německé litarutury a roku 1910 i dějin literatury české. Po zvýšení kvalifikace se stal v roce 1920 profesorem české literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Na které se dvakrát stal jejím rektorem a to v roce 1938 a 1939. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.


Od roku 1921 působil jako spolupracovník Lidových novin, dále spolupracoval s časopisy Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy atd. Je autorem i několika knih.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Boštík

Václav
Boštík

21.2. 1897 -  23.7. 1963

Narodil se 21. 2. 1897 ve Vysokém Mýtě. Gymnázium vystudoval v Hradci Králové. V sedmnácti letech byl odveden do 1. světové války. Po jejím skončení začal studovat teologii v Hradci Králové. Pro mimořádné schopnosti byl za rok poslán na studia do Říma, kde byl 9. 7. 1923 vysvěcen na kněze. Místo děkana v Ústí nad Orlicí nastoupil 17. 6. 1934. Během 2. světové války byl členem protifašistického odboje. 6. 3. 1942 byl gestapem zatčen a následně vězněn v Pardubicích, Drážďanech, Praze, Terezíně a nakonec v koncentračním táboře Flössenburg. Domů se vrátil 15. 5. 1945. V r. 1961 byl zbaven státního souhlasu pro výkon kněze a vzhledem ke svému věku požádal o odchod do důchodu. Zemřel náhle 23. 7. 1963.

Antonín <br />Müller

Antonín
Müller

14.2. 1871 -  18.7. 1951

Narodil se v rodině Františka a Josefy Műlerových na Lhotce. Celý život zasvětil práci na železnici a také historii. Své poznatky uplatnil v řadě článků a několika publikacích. V roce 1941 napsal brožurku Historie rotundy sv. Kateřiny, v níž soustředil dostupné informace o této významné stavební a kulturní památce našeho města. Ke 100. výročí zahájení provozu na železniční trati Olomouc – Praha napsal v roce 1945 brožovanou knížku Sto let železnice Olomouc – Praha a její vliv na vývoj města České Třebové. Velké množství článků odesílal do týdeníku Východ, který byl listem Československé národní demokracie pro východní Čechy a do časopisu Krása našeho domova, vydávaného v Praze. Působil v mnoha místních spolcích, zasloužil se o přemístění barokních soch z pilířů starého mostu přes Třebovku na Zámostí na nové místo u kostela sv. Jakuba. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován na místním hřbitově.

Jaroslav <br />Hosnedl

Jaroslav
Hosnedl

4.2. 1925 - 2. 10. 1983

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga (aprobace čeština, filozofie) a profesora SPŠŽ (střední průmyslová škola železniční).

Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a kronikářem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.

Kromě divadla, kterému věnoval ze svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem, malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí.

Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958.

V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole a na SPŽC na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n. p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.