Jaroslav Tušla

Narodil se 12. 1. 1912 v Českých Libchavách v rodině učitele Adolfa Tušly. Vystudoval reálku v České Třebové a učitelský ústav v Litomyšli. Poté učil na obecných školách v okolí Lanškrouna. Od r. 1937 učitelem na měšťanské škole ve Výprachticích, v letech 1943-73 ředitelem. Ve Výprachticích kulturně i společensky činný, člen divadelního kroužku, TJ Sokola i volejbalového družstva, uznávaný řečník. Za války totálně nasazen na zákopové práce v Horním Slezsku. Od r. 1960 konzervátorem státní péče a ochrany přírody, od r. 1963 členem Československé botanické společnosti při ČSAV. Zabýval se květenou Lanškrounska, Žamberecka, Ústeckoorlicka a Králického Sněžníku. Část svého herbáře věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Zajímal se o historii a kulturu regionu. Ochranu přírody popularizoval v denním tisku, nejvíce v Jiskře Orlicka. Publikoval ve Zpravodaji ČSBS, v Listech Orlického muzea a v Časopise československých houbařů. Po založení Českého svazu ochránců přírody dva roky tajemníkem okresního výboru a r. 1987 oceněn Čestným uznáním. Na konci života shromáždil rozsáhlou sbírku více než 1200 druhů mechorostů a játrovek, které věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Po odchodu na odpočinek se odstěhoval do Ústí nad Orlicí, kde 13. 12. 1997 také zemřel.