Čeněk Hampl

Pocházel z pěti dětí staničního dělníka z České Třebové. Vyučil se truhlářem a byl zaměstnán v truhlářství u Koníčků na Skalce. Když pro nedostatek práce musel odejít, nastoupil k jedné pražské firmě, která dělala dřevěná obložení lednic. Po čase se vrátil zpět do České Třebové. Nejprve pracoval na vrchní stavbě, pak v lokomotivním depu, kde prošel snad všemi pracovními posty a skončil na místě strojmistra. V této funkci také odešel na zasloužený odpočinek.

V poválečné době hrával tu menší, tu větší role, především v režiích O. Bittla. Společenské povinnosti jej, ale od divadla neustále odváděly. V první polovině šedesátých let převzal křeslo předsedy spolku po J. Uvízlovi. Předsedou byl zvolen, aby svým vždy otevřeným a přímým jednáním a snahou dobré věci pomoci, vyvedl rozklížený soubor ze slepé uličky ”. Po několika letech úkol splnil a divadelní soubor mohl předat do rukou mladého J. Jireše.

Znali jsme jej jako bývalého purkmistra od starobylého kostelíčka sv. Kateřiny, organizátora a zakladatele novodobých „ Jabkancových poutí“. Aktivně pracoval v Hudebním sdružení železničních zaměstnanců a v divadelních spolcích města. Nechyběl také na žádném kabaretním večírku, řadu z nich konferoval. Odezpíval zde stovky písniček a kupletů.

Sedmdesáté narozeniny Čeňka Hampla připomněl divadelní soubor Hýbl hrou J. K. Tyla Paní Marjánka matka pluku za režie Karla Tomše. Jubilant si zde zahrál roli Sekáčka. K nedožitým osmdesátým narozeninám mu Spolek od sv. Kateřiny spolu s rodinou uspořádal výstavu ve své chalupě U Kostelíčka. Hlavně jeho zásluhou byla zachráněna dnešní chalupa „U Kateřiny“, sídlo „Spolku od sv. Kateřiny“ a s dalšími věrnými spolupracovníky (např. s panem Nádvorníkem) zajistil pro zdejší čtvrť výstavbu dnes bohužel nevyužité samoobsluhy. Tuto populární a oblíbenou osobnost jsme si zde mohli připomenout na velkém množství fotografií a na dalších dokumentech.