Ladislav Velen ze Žerotína

Moravský šlechtic z břeclavské větve pánů ze Žerotína, vůdce bělohorského odboje na Moravě, moravský a zemský hejtman během povstání proti Ferdinandovi II., komoří a rada českého krále Fridricha Falckého. Později se stal radou a vojenským komisařem dánského krále a vojenským velitelem Opavy. Někdy je psán také jako Ladislav Velen ze Žerotína na Břeclavi.

Byl synem Jana ze Žerotína na Břeclavi a jeho ženy Kunhuty Černohorské z Boskovic. Byl třikrát ženatý. S první manželkou Bohunkou z Kunovic měl syna Bartoloměje. Druhou manželkou byla Eliška Alžběta z Thurnu a třetí manželka byla Anna Maxmiliana z Oppersdorffu.

Pop rodičích zdědil rozsáhlý, ale zadlužený majetek – panství Břeclav, Rudu nad Moravou, Zábřeh, Moravskou Třebovou, zámek Tatenice, tvrz v Nemili u Zábřeha. Byl veden k humanismu. Studoval na univerzitách v Basileji, Ženevě, Heidelbergu, Padově a Štrasburku.

Po ukončení studií se stal aktivním členem Jednoty bratrské. Začal spravovat svůj majetek a zbavil se dluhů. Patřil mezi nejbohatší moravské šlechtice.

Ladislav Velen byl významným stavebníkem a objednavatelem literárních a výtvarných uměleckých děl. Jeho nejvýznamnějšími stavebními počiny je manýristická architektura zámku v Moravské Třebové (asi 1611–1615) a loveckého zámečku v Tatenici (1606). Financoval také sakrální stavby, např. špitální kostelík (1598) a kostel na Křížovém Vrchu v Moravské Třebové. V jeho službách působil lékař a autor alchymistického spisu o přípravě tekutého zlata Marcus Eugenius Bonacina a podpořil též vydání dalších děl s alchymistickou tematikou. 

Mezi lety 1609 a 1612 byl olomouckým krajským hejtmanem, od 1612 byl přísedícím moravského zemského soudu a tento úřad vykonával až do roku 1619. V moravském sněmu patřil k radikálnímu křídlu nekatolíků. 

Po vypuknutí stavovského povstání v Čechách prosazoval připojení Moravy ke konfederaci. V květnu 1619 velel jezdectvu, které táhlo na Vídeň. Dne 5. srpna porazil početně silnější rakouské vojsko v bitvě u Dolních Věstonic. Dne 7. srpna 1619 byl zvolen moravským zemským hejtmanem.

V únoru 1620 zavítal do Brna nový český král Fridrich Falcký, který potvrdil Žerotína v jeho úřadě a později ho jmenoval svým poradcem, komořím a stal se kmotrem jeho syna.

Po bitvě na Bílé hoře byl odsouzen k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. V emigraci se připojil k odpůrcům Habsburků. Roku 1621 se pokusil spolu s vojskem Jana Jiřího Krnovského dobýt zpět Opavu, která byla v držení Karla z Lichtenštejna. Po dalších prohrách se odebral do Uher a později ke dvoru Fridricha Falckého do Haagu.

Roku 1626, v době třicetileté války, bojoval ve jménu dánského krále Kristiána IV. Dánského po boku velitele koaličních armád Petra Arnošta Mansfelda a podílel se na okupaci Slezska, včetně Opavska. Roku 1634 byl jmenován vrchním velitelem švédského okupačního vojska ve Slezsku. Po porážce Švédů ustoupil do Poznaně, kde pak také zemřel.