Karel Janáček

Karel Janáček se narodil 25. září 1928 do katolické rodiny jako čtvrté ze šesti dětíDo obecné školy chodil do Sopot (osada Sobíňova) a pak do měšťanky do Chotěboře. Otec byl tkadlec a měli malé hospodářství. V roce 1941 mu otec zemřel. Původně chtěl jít studovat na kněze, ale maminka velice zbožná žena, rozumná a prozíravá mu jeho plány vymluvila. Dala ho na učení na kováře do Libice nad Doubravou, kde byl na stravu a byt. Zde prožil tři roky, kdy musel těžce pracovat v kovárně nebo na polích. Z malého kapesného si kupoval knihy. Tato jeho záliba mu zůstala až do smrti.
Ke konci druhé světové války byl i on nadšen jako ostatní chlapci pro partyzány. Toto nadšení ho málem stálo život, když vypuklo 5. května 1945 pražské povstání chytil se partyzánů a byl mezi prvními, kteří odzbrojovali vojenskou posádku na Bílku, kde tehdy byly velké muniční sklady. po odzbrojení vyjel společně s ostatními osvobozovat Ždírec nad Doubravou a Krucemburk. Nedaleko od Sobíňova došlo ke střetnutí. Následky byly tragické zahynulo 30 mužů, mezi nimi i Karlův starší bratr Josef. Sám Karel byl těžce raněný. Po vyléčení zranění se vrací do Libice nad Doubravou ukončit učení. Následuje několik zaměstnání. V roce 1951 obsolvuje základní vojenskou službu po jejím skončení se oženil.
V roce 1968 obnovil na žádost svých přátel skautské hnutí. Jeho skautské jméno bylo Tarzan. Soustředil pod sebou přes šedesát chlapců a děvčat.V sedmdesátých letech minulého století musel hnutí pod nátlakem rozpustit.
Po odchodu do důchodu se začíná s velkou vervou věnovat svým zálibám a koníčkům. Tyto měli jediný cíl uchovat a zdokumentovat pro příští generace vše co se událo v jeho okolí a v širokém regionu. Navštěvovat pamětníky zpovídat je zadokumentovat jejich vzpomínky a výpovědi a jejich životní moudrosti a zkušenosti.
Byl členem Českého svazu protifašistických bojovníků, členem a lektorem jeho historicko-dokumentační komise. Za svou válečnou činnost byl vyznamenán hvězdou partyzánské brigády Mistra Jana Husa a odznakem Ústředního výboru Českého svazu protifašistických bojovníků. Je držitel osvědčení za odbojovou činnost v době německé okupace. Od roku 1961 byl členem a dopisovatelem České dříve Československé národopisné společnosti při Akademii věd ČR v Praze a za tuto činnost byl ohodnocen diplomem. Zpracoval více než 50 kronik o historii a odboji českého lidu v době druhé světové války a spoustu různých jiných publikací. Byl dobrovolným pracovníkem Státní památkové péče a ochrany přírody v Havlíčkově Brodě a spolupracovníkem muzea v Chotěboři.
Zemřel v Sobíňově ve věku nedožitých 92 let.