Marcus Aurel Stefan (Přijaté jméno)

V roce 1930 maturoval Aurel Stefan na gymnáziu, pak pokračoval ve studiích na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ještě během studií se oženil se Slovinkou Raineldou. Po studiích krátce působil v nemocnici v Semilech a Jaroměři. V roce 1939 byl zařazen do Školy důstojníků zdravotní služby v záloze v Praze Vršovicích. V prosinci roku 1939 opustil s bratrem Ivanem Protektorát s cílem dostat se přes Balkán k československé zahraniční armádě do Francie. Jeho bratr byl v Žilině zatčen a Aurel musel odejít bez něho. V Záhřebu se přihlásil do československé armády v zahraničí a setkal se s manželkou a dcerou Jasnou, které sem odcestovaly dříve. Nakonec se dostal do Francie a byl v březnu 1940 prezentován u československé armády a přidělen v hodnosti vojín k ženijní rotě v Agdě. Po pár měsících byl povýšen a nasazen na francouzsko-německou frontu. V červenci 1940 byl evakuován do Velké Británie a přidělen jako lékař k 1. československé smíšené brigádě k brigádní ambulanci. Postupně získal až hodnost podporučíka zdravotní služby v záloze, absolvoval několik kurzů. V říjnu 1942 byl přidělen jako lékař k 313. peruti RAF, kde už působil jeho bratr Benignus, který ale brzy tragicky zahynul. Peruť opustil v listopadu 1943 a poté sloužil na různých základnách. V roce 1944 působil v nemocnici Queen Victoria Hospital v East Grinsteadu, kde získal zkušenosti v oboru plastické chirurgie. V březnu 1946 byl repatriován a pracoval jako plastický chirurg ve Vojenské nemocnici v Praze Střešovicích. Rozvedl se a v roce 1947 se podruhé oženil s Marjorie Powrie, se kterou měl tři děti. V říjnu 1947 odešel na vlastní žádost z aktivní vojenské služby a nastoupil jako chirurg v Hradci Králové. V témže roce odjel do Velké Británie, kde pracoval v soukromé lékařské praxi do penze (1976). V roce 1951 získal britské občanství. Po smrti druhé manželky se oženil potřetí. Po sametové revoluci navštěvoval svůj domov a setkával se se svým bratrem Hvězdoslavem. Zemřel v Anglii.