
Databázi OSOBNOSTI REGIONŮ provozuje a vyvíjí Městská knihovna Česká Třebová
Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna. Studoval na gymnáziu ve Vyškově, od roku 1907 pak na Vyšší lesnické škole v Písku. Po jejím ukončení nastoupil v říjnu 1910 jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. V letech 1911 až 1914 pracoval u lesního úřadu ve Slavonii.
Po vypuknutí světové války bojoval v Srbsku, Černé Hoře a Albánii, později na italské a rumunské frontě. V květnu 1917 byl zajat a v červenci téhož roku vstoupil do československých legií v Rusku. V říjnu 1918 se stal velitelem pluku, v prosinci byl povýšen na plukovníka a převzal velení 2. střelecké divize.
Od ledna 1920 zajišťoval stažení československých legií do Vladivostoku a jejich návrat do Československa. Rusko opustil v dubnu 1920 a v červnu se vrátil domů. Během služby v legiích obdržel řadu československých i spojeneckých vyznamenání.
V červenci 1920 se stal velitelem 6. divize v Brně. V roce 1921 absolvoval kurz pro generály v Praze a v roce 1922 obdobný kurz ve Versailles ve Francii. V červnu 1923 byl povýšen na brigádního generála a v srpnu vyslán do Paříže na tamní vysokou školu válečnou. Po návratu do Československa převzal v září 1925 velení 4. divize v Hradci Králové. V květnu 1928 dosáhl hodnosti divizního generála. Od ledna 1933 působil necelý rok jako velitel Zemského vojenského velitelství v Košicích.
Zatímním náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci byl jmenován 30. listopadu 1933 a 31. prosince 1933 definitivním. Krátce na to, v březnu 1934, se stal ve věku 44 let armádním generálem
Po demobilizaci se vrátil na místo náčelníka Hlavního štábu. Na začátku března 1939 z něj nuceně odešel. Ještě v průběhu března a dubna 1939 jednal o dalších možnostech se svými bývalými kolegy generály, jsou potvrzena jednání s generálem Prchalou i generálem Ingrem. Není znám obsah těchto jednání, je však velmi pravděpodobné, že oba návštěvníci probírali s generálem možnosti nové zahraniční vojenské akce. Sám generál Krejčí však na jakékoli další spolupráci na přípravách struktur domácího i zahraničního odboje nemohl nijak participovat. Jako bývalý nejvyšší armádní představitel se okamžitě po okupaci dostal pod kontrolu německé tajné policie. Na jaře 1941 byl donucen opustit Prahu, a s rodinou se přestěhoval do Jablonného nad Orlicí, do rodného města své manželky. V říjnu 1941 byl zatčen a po výslechu převezen do koncentračního tábora Terezín. Pro nedostatek důkazů byl v červenci 1942 propuštěn.
Po osvobození se přihlásil do vznikající armády, ale ta o něj neprojevila zájem. Až v roce 1947 byl do ní formálně přijat, avšak vzápětí přeložen do výslužby. V červenci 1950 mu byla z politických důvodů odňata hodnost armádního generála a ministerstvo obrany ho nadále vedlo jako vojína. V červnu 1953 mu navíc odebralo výplatu důchodu a Ludvík Krejčí tak zůstal zcela bez prostředků. Aby zajistil dcery a nemocnou ženu, začal pracovat jako pomocný dělník v továrně na knoflíky v Jablonném nad Orlicí. Jablonští na něj vzpomínají jako na skromného, pracovitého, přátelského a čestného muže.
Až v roce 1969 mu vojenská správa vyměřila částečný důchod. Zemřel 9. února 1972 v Ústí nad Orlicí. V květnu 1990 byla Ludvíku Krejčímu posmrtně vrácena hodnost armádního generála a v červnu 1997 byly oceněny i jeho zásluhy pro odboj udělením osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Dne 28. října 2017 propůjčil prezident republiky armádnímu generálovi Ludvíku Krejčímu in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.
Městská knihovna Česká Třebová
Pražského 452, Česká Třebová, 560 02
dummy 732 756 827
