Karel Rafael Handzel

Ostravský prozaik, novinář, překladatel a sběratel slezské a hornické lidové slovesnosti.

Narodil se do hornické rodiny. Dětství a mládí strávil v ostravské kolonii na Šalamouně. Vystudoval gymnázium v Moravské Ostravě, poté studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, studia však nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel. V době 1. světové války bojoval na haličské a později i na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa začal pracovat v Ostravě jako tajemník Národního výboru. V té době spolupracoval také s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času. V letech 1919–1923 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo moravskoslezské, byl též členem uměleckého sdružení Koliba. Po přestěhování se do Prahy působil od roku 1923 jako redaktor vládního deníku Československá republika (od 1932 s titulem Pražské noviny). Mezi lety 1938–1947 byl redaktorem ČTK a od roku 1947 členem tiskového oddělení ministerstva informací.

Těžištěm Handzelovy beletristické tvorby byly povídky z ostravského hornického prostředí.  Vydal povídkové soubory Světélka v přítmí (1913) a Chachaři (1922). Je také autorem moderní havířské pohádky s názvem Klimek (1920). Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával slezské pohádky, pověsti a pořekadla. Byl jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil  jako překladatel – překládal z bulharštiny, litevštiny, polštiny a ukrajinštiny.